KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jsou mezi námi stále ještě lidé, kteří se na sobě nebojí pracovat. V době všeobecné prokrastinace a nadávaní líných hub na všechny a všechno jim není hloupé namísto opileckých řečí konat, a na své cestě vpřed pošlou klidně k ledu i slušně se rozjíždějící projekt, když už nestačí jejich aktuálním potřebám. Takoví lidé, jako Martin Schuster, který jak si jistě vzpomenete, uložil šest sáhů pod zem progresivní deathmetalovou úderku MINDWORK, aby mohl vzápětí znovu povstat pod hlavičkou svého nového projektu FACE THE DAY.
Již na druhém a posledním albu MINDWORK – „Eterea“ přitom bylo více než jasné, jak je cynická škatulka Schusterovi malá. Už tehdy přispíval čím dál větší přísun melodií k ústupu skřehotání, takže téměř výhradě čistě zpívaná prvotina FACE THE DAY svojí melodičností a dalším „vyměknutím“ překvapit nemohla. Co však překvapilo určitě, byl hlasový vývoj ústřední persony. Po nesmělých pokusech s MINDWORK totiž prodělal jeho nedávno ještě poměrně roztřesený hlas slušný progres, takže bylo nutno Schustera přeřadit mezi regulérní melodické zpěváky. Samozřejmě, ještě se našla místa, kde byla znát zaváhání, celkově však byla ta proměna až uhrančivá.
A světe div se, novinka v tomto ohledu míří ještě výš. Kolik se za tím skrývá dřiny na sobě samém, ponechme stranou. Při poslechu „Stuck In The Present“ však netřeba pochybovat, že minimálně studiově už zpěv i ve své "hodné" podobě za hudební složkou nezaostává.
Příjemný vývoj ovšem musíme vztáhnout i na hudební obsah novinky. Od křehoučkého úvodu „Stuck In Verona“, po němž se do práce zapojí dominantní baskytarový riff „The Remainer“ je jasné, že zlepšení přichází na všech frontách. Jasnou inspiraci PORCUPINE TREE maskovat zřejmě ani nechce, přináší však i příjemný refrén a postupnou gradaci, v jejímž konci prožene dvorní bubeník Filip Kittnar i svoji dvojšlapku. Následuje příjemný popík „Sympathy To Sin“ s pěknými bubenickými ornamenty a rozmáchlá „With Faith On My Side“ s uřvanými zkreslenými kytarami uprostřed. Celek pracuje s náladami a střídáním dynamiky. „Elevator In The Sky“ nás upomene na předchozí metalové působiště, v klidné „Settle Down“ rozčeří ospalou hladinu pěkně vygradované saxofonové sólo, najazzlou polovinu „In The Dying Sun“ dojede v goticko-metalovém riffu kytara a závěrečný devítimitový opus ozvláštní cello a vystřídá v něm nálad nepočítaně. Poslouchá se to prostě samo.
Druhý zásek FACE THE DAY staví prvotinu do role chudého příbuzného.
8 / 10
Martin Schuster - zpěvy, kytary, baskytara
Filip Kittnar - bicí
hosté:
Martin Spacos - kytary, beaty
Martin Plachý - saxofon
Jan Švec - baskytary, cello
1. Stuck In Verona
2. The Remainer
3. Sympathy To Sin
4. With Faith On My Side
5. Elevator To The Sky
6. Settle Down
7. In The Dying Sun
8. Stuck In The Present
Stuck In The Present (2018)
Corroding Dreams (2016)
Vydáno: 2018
Vydavatel: Earmark Sounds Records
Stopáž: 37:45
-bez slovního hodnocení-
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.