Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Román Láriš a.k.a. XJESUSX toho za svůj život stihnul už fakt hodně. Vydal několik fotoknih, kterými inspiroval mnoho dalších fotografů, navrhnul nespočet triček, zpíval v kapelách, vydával ziny, kreslil komixy, pořádal koncerty, benefity a v roce 2003 ze Slovenska odešel do Londýna. Teď pracuje už deset let s autistickými dětmi a nic to nezměnilo na to, že stále fotí koncerty. Já v ruce nyní držím jeho aktuální kolekci, která je dá se říci shrnutím jeho nadšení za posledních čtrnáct let.
Jeho fotky leckdy nejsou technicky dokonalé, mají ale schopnost pravdivě odvyprávět příběh hardcore-punkové scény posledních let. Na ploše 348 stran naleznete nejen 180 kapel, ale i fans v kotli. Černobílá strohost vám dá ucelený vhled do klubů, kde v pitech tekl pot, krev a historie hardcorepunkové scény. Od legendárních MISFITS v roce 2004 a CONVERGE v roce 2005, přes domácí začátky LAHAR nebo BALACLAVU v roce 2007, až k zapomenutým legendám jakými byli JOHN BALL, jejichž koncerty mají mnozí vytepané v srdci navždy. Nezapomíná ale ani na domácí současnost (CATASTROFY) a spoustu malých kapel, které třeba nebudete znát, ale většina z nich stojí za vyhledání.
Kniha vzácným způsobem zachycuje jak velké legendární akce, tak malé klubové koncerty. Výmluvným a syrovým způsobem ale věrně zprostředkovává nadšení, lesk v očích, propocená trička a energii, kterou naleznete jen na hradcorové scéně. Přenáší emoce a náladu koncertů. Dává vám zaznamenané okamžiky a střípky z koncertů, kde jste nebyli, ale díky těm fotkám máte k dispozici jejich malou, ale jasně hovořící esenci. Ať už má Roman ten skvělý dar zmáčknout spoušť v ten správný okamžik nebo miliardu fotek, které musel projít a probrat, nebo velmi pravděpodobně kus od každého z toho, dokázal sesbírat unikátní obrázkový příběh, který vás přenáší na místa, kde jste chyběli. Díky za to.
Seznam vyfocených kapel naleznete zde: https://amentma.bigcartel.com/product/wwhc-photobook
Knihu lze zakoupit na u Samuel Records, PHR, Phobia nebo Insane Society Records.
Desítka v rychlém kvapíku pádících válů nenechává nikoho na pochybách o čem že to tady bude. Španěle svůj tradiční hejvík hrají natolik tradičním způsobem, že tradičněji už to nejde. Skladby šlapou, refrény trefují cíl, jen do těch legín už se nenacpu.
Death metal, který by se formálně mohl zdát až příliš tradiční, aby se hodnotil nějakými superlativy, přesto se partě z Rochesteru daří v mantinelech klasických stylových klišé budovat skladby, které neuvěřitelně šlapou, mají drive a jakousi "duši".
Poměrně rozporuplná nahrávka. Na jednu stranu slyším spoustu zajímavých technicko-disonantních motivů ve stylu GORGUTS, na stranu druhou mi chybí větší tlak a mnohem hrubější pokožka. Přiznám se, že rovněž nemám kdovíjakou radost ze slabšího vokálu.
Doom a housle, to už tady bylo. Ale doom, dudy, mandolína a citera? Švédi chytře spojují houpavé metalové riffy s folkem, středověkými tradicionály a instrumentací. Hudba je to duchovní i zemitá, smutná i povznášející. Uvidíme, jak ustojí zkoušku časem.
Atmosféra by se na nahrávkách těchto Francouzů dala krájet. Jsou v tom emoce, pestrá škála spíše melancholických nálad a těžké kytarové riffy. Album opět s jistotou plující v mezinárodních vodách vymezených doom metalem, gotickým rockem a sludge metalem.
Belgické trio si na debutovém EP celkem okatě bere za vzor Američany TOOL, ale kompenzují to výrazným ženským vokálem. "The Paranoia, Hysteria" je třeba brát jako rozjezdovou položku. Uvidíme, kam to skupina nasměruje příště, potenciál tu cítím.
V římském castru KATAKLYSM nic nového. Ze shromážděných riffových legií jde stále strach a ani symfonické jezdectvo nevypadá úplně bezzubě. Jenom z toho pořád nevypadává víc, než jen pár solidních skladeb, tentokráte i navzdory velmi zajímavému konceptu.
