Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tohle 3CD není, pravda, úplně nejnovějšího data (výroba a vydání se datuje dva roky nazpět), jeho obsah je ovšem v domácích podmínkách natolik výjimečný, že se zkrátka vyplatí mu i dnes věnovat ještě nějaký ten řádek. Mirek Spilka je totiž nepřehlédnutelným fenoménem českého heavy metalu, takže když při příležitosti návratu do své metalové alma mater CALIBOS bilancoval v té době již několik desítek let na scéně, bylo to samozřejmě signálem pro nejvyšší pohotovost. Pravda, dozvědět se vůbec o téhle nahrávce nebylo úplně nejlehčí (a pořídit si ji jinde než na koncertech kapel CALIBOS nebo PERSEUS jakbysmet), ale o to dobrodružnější to celé bylo. Skoro jako kdybyste hledali opravdu dobře schovanou metalovou „kešku“.
Zásadní působiště Mirka Spilky, sympatického vlasatce s melodickým hlasem hlubokým jako studna z pověstného komunistického seriálu o jistém majorovi, byla tři. SKRAMASAX, kapela, která se později, již bez jeho přítomnosti, proslavila čerstvě porevolučním thrashovým albem „Dark Powers“, speed /heavy metaloví CALIBOS a později ještě také stylově totožní PERSEUS (jenž se zkraje zovali CALLIBOS M. S.). Prostřední položka tohohle krátkého, nicméně výrazného seznamu byla jistojistě jeho kapelou nejzásadnější, to už jsem ostatně zmínil, a proto se také její tvorba stala pro všechna tři „Best Of“ cédéčka základním stavebním kamenem.
Jeho fyzické provedení je ovšem v tomto směru trošku nešťastné. 3CD je totiž bookletu prosté a jen s minimem informací, textů či ilustračních fotek, takže pro toho, kdo není skutečně detailním znalcem Mirkovy muzikantské historie, nenabízí vlastně žádné přidané informace. Kdo kterou skladbu původně nahrál, na jaké nahrávce a kdy vyšla, pokud zkrátka nejste zorientovaní, tenhle výběr vám v tom moc nepomůže.
Zato nicméně album nabízí klasický výdobytek moderních časů: podstatně lepší, nabušenější a dynamičtější zvuk. Ani na Mirkově hlasu není poznat, že od původních nahrávek uběhlo kolikrát i více než dvacet let, takže to podstatné – tedy hudba samotná – představuje opravdu velmi reprezentativní kolekci (celá stopáž činí 142 minut a něco málo) toho nejlepšího především z repertoáru CALIBOS (některé skladby jsem neznal a z výše popsaných důvodů tak nemůžu říct, zda nejsou třeba náhodou od SKRAMASAXu).
Zejména pamětníky tedy potěší připomenutí toho, jak originální a svébytnou kapelou byli kdysi CALIBOS, jak málo chybělo, aby se v tuzemsku vyšvihli na tu úplně nejvyšší úroveň (zde jistě nemusím připomínat třeba památný klip ke skladbě „Terasy“, úspěšně zařazený do tehdejší televizní hitparády „Eso“), a pod kolik opravdu nezapomenutelných heavymetalových pecek se podepsali. „Za krále“, „Mac Leod“, „Calibos“, „Sedm ran“, „Nemůžou“, „Život po životě“ nebo třeba „Památka zesnulých“, to vše zde pochopitelně najdete, a jak už bylo řečeno, ve výtečně zvukové formě. A posedne-li vás, třeba tak jako autora těchto řádek, nostalgie, je zřejmé, že krom namítané absence doplňující informací, se tohle trojité cédéčko opravdu povedlo. Doufejme, že na něj CALIBOS, když už tedy jsou znovu pohromadě, navážou také nějakým tím povedeným novinkovým materiálem.
1. Za krále
2. Transplantace
3. Ráj
4. Láska a kříž
5. Kejklíř
6. Terasy
7. In Memory
8. Planina
9. Nemůžou
10. Baseball
11. Maria
12. Mašírunk
13. Moravanka
14. Za záclonou
15. Calibos
16. Život po životě
17. Hajzl
18. Mám se rád
19. Já chci být sám
20. Už je to tu!
21. Žebrák
22. Třesky plesky
23. Mac Leod
24. Sedm ran
25. Alžír
26. Krádež
27. Jehla
28. Zbrojař
29. Jed
30. Památka zesnulých
31. Křižník Hood
32. Sama si našla hrob
33. Nesmiřitelní
Naprostá bomba!
Sice bych byl radši, kdyby vyšly dříve nevydané písně jako 1CD od Calibosu než tohle 3CD, ale to je v podstatě jedno. Hudba, texty, zpěv bez chyby a výjimečně jsem snad spokojený i se zvukem.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.