THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Subjektivně bez debat nejočekávanější deska roku. Jo, má jen tři písničky. No a? Ty skladby jsou pro mě osobně důležitý. Důležitější než lány diskografií jiných kapel. Mám potřebu věřit v to, že kapely můžou fungovat jako RAVELIN 7 a dělat unikátní tvorbu, která má hlavu a patu. Jedna z mála kapel, která vás na koncertě rozerve tak, že nevíte, jestli se máte smát, brečet, všechny kolem obejmout anebo všechny kolem zabít.
RAVELIN 7 jsou pro mě kapelou, která měla vždy specifickou poetiku, jež se mnou maximálně souzní. Je pro mě důležité být alespoň na těch pár koncertech, co mají každý rok a nechat se jimi rozstřelit. Být jedním z těch, na který Honza ukáže a myslí tím „Tebe“. Je to jediná česká kapela, při které mám živě slzy na krajíčku a nestydím se za to. Takže ano … je to osobní. Osobnější, než u většiny jiných kapel.
„To snad není láska, to už je skoro válka.“
Skladby, které teď vychází na dvanáctipalci „Kry“, jsem slyšel nahrané už někdy v roce 2015. Od té doby RAVELIN 7 snad všechno přehráli. Ve studiu s jednou skladbou trávili víc času, než jiné kapely s plnohodnotným albem. Bál jsem se, že to bude na škodu celku. Bál jsem se, že skladby, které jsem už dávno předtím znal z koncertů, při procesu nahrávání rozloží na atomy a už je nesloží. Nebo když je složí, bude to jen hmota bez duše. Zkrátka, že se utopí v tom, co si natropili. To se naštěstí nestalo.
I poslední materiál potvrzuje to, že „RAVELINI“ byli po většinu času jiní než ostatní. Jejich prokletí a síla současně. Pro mnohé kult a pro jiné „cože?“. Žánrová směsice, která nejde připodobnit k jiným.
„Když se pouto změnilo v pouta, každý jsme si jako vždy řekli to svoje…
Trochu lásky, pár lží a hodně hnoje.
Pak se otočili každý do svého kouta, kde jsme si jako vždy řekli to svoje...
Kde každý sám jsme čekali na kohouta a usínali únavou z těžkého boje."
Tři skladby a jeden text sám o sobě. Dominují „Mikroválky“. Vypointované requiem rozpadajícího se vztahu. Od jiných kapel by tohle téma znělo jako stokrát ojeté klišé. RAVELIN 7 dokázali udělat písničku, ve které každý sám prožívá svoje vlastní příběhy. Jednoduché a lidské. To, jak si pohrává s gradací, s vnitřním pnutím, s erupcí na konci, to vše je jako trip, který vás dostane do jiného světa a přece je to váš svět. Jediné, co nesedne, je duet, byť v rámci konceptu skladby smysl dává. Nikdo ty emoce přes pusu ale neprocedí líp, než ten, kdo ten text napsal. Ale to je možná jen můj problém. Doufám, že další materiál bude dřív, než za sedm let. Prosím.
3 skladby a jeden text bez hudby. Domácí EP roku.
1. Ticho, ve kterém praská led
2. Kronikář
3. Mikroválky
4. Hranaslova
Kry (2018)
7 kroků po zamrzlé řece (2011)
Světasál (2007)
Circle is our way (2001)
split CD w/ THEMA ELEVEN (2001)
split 10" w/PANGS OF REMORSE (2000)
Theseveninch 7"EP (2000)
split s THEMA ELEVEN (1999)
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.