Tohle je jednoznačně nejrozsáhlejší Assasin‘s Creed, jaký spatřil světlo světa. Já vím, zlí jazykové tvrdí, že už to dávno žádný Assasin‘s Creed není a mají svým způsobem pravdu. Už na minulém díle, ORIGINS, se kompletně změnil koncept hry směrem ke klasickým RPG a ODYSSEY tento trend jen potvrzuje. Jakoby se v Ubisoftu zbláznili ze Zaklínače a chtěli udělat jejich vlastní verzi, zasazenou do reálných historických kulis.

Jestliže předchozí díl se odehrával na přelomu letopočtu a nakreslil příběh, ve kterém vznikl assasínský řád, tak tento se odehrává o více jak čtyři sta let dříve, kdy assasíni vlastně vůbec nejsou. Zatím nevznikli. Nemusíte dodržovat kodex, ve kterém jedno z hlavních pravidel je/bude nezabíjet civilisty. To je vlastně i jeden z hlavních argumentů křiklounů, kteří tvrdí, že cesta této série míří do pekel a její název je jen mrtvou znásilněnou značkou.

Děj je zasazen do Peloponézské války, kdy proti sobě stojí Athény a Sparta. Jako vždy se můžete těšit na reálné historické postavy, se kterými se setkáte v rámci příběhu. Obrovskou radost jsem měl z toho, že krom těch velkých postav, jakými jsou Sokrates, který vás bude neustále nutit přemýšlet a řešit morální otázky, nebo třeba Hipokrates, kterému budete pomáhat při péči o nemocné, se tu setkáte i s lidmi, jakými jsou například sochař Feidiás. Budete moci dokonce obdivovat jeho práci, neboť Athény jsou v plném lesku a vévodí jim jeho obrovská socha Athény.

Příběh zase velmi sofistikovaně balancuje na pomezí historické reality a fikce, ale to nehraje zas tak důležitou roli. Do kulis Peloponéské války jste vrženi jako sirotek na odlehlém řeckém ostrově. Teprve po prvních deseti hodinách hry se začne rozvíjet příběh hlavní, který souvisí s hledáním vaší rodiny a, jak to tak v Assasin‘s Creed bývá, dovede vás až k těm nejvyšším patrům tehdejší politiky.

Celá hra má ještě dva vedlejší příběhy a tím pádem i mnoho různých konců na různých úrovních. Jeden souvisí s tajemným kultem Kosmos, který je jakýmsi předobrazem Templářů, proti kterým jste většinou bojovali v předchozích dílech. Pak je tu příběh Atlantidy, díky kterému se podíváte za mytologickými tvory, jakými jsou Minotarus nebo Medůza.

Pro mě ale hrálo prim prostředí, které je mnohem variabilnější, než tomu bylo v Origins nebo v jakémkoliv předchozím dílu série. Narazíte na velká města, jakými byly Athény nebo Korint, kouzelné vesnice, které se budou utápět v růžově kvetoucích stromech, krajinu takřka podzimní i vysoké hory se zasněženými hřebeny. Pokud se zabýváte historií, můžete se hodiny kochat jen tím, že budete chodit po světě a následně obdivovat mozaiky, sochy a chrámy. Díky tomu, že jsem před hrou četl poměrně hodně materiálů o nových objevech kolem krétské civilizace, jsem strávil hodiny tím, že jsem zkoumal rozvaliny paláce Knossos. Prostředí je prostě nádherné a je jednoduché se v tom nezměrném obsahu jednoduše utopit.

Rozloha světa a množství obsahu je možná i jeden z problémů celé hry. Celý příběh trochu ředí vedlejší úkoly, které sedo značné míry neustále opakují. Jsou tu desítky, možná stovky vojenských základen, které musíte vyplenit, abyste dosáhli patřičných levelů. Jen hrstka vedlejších úkolů se nějak dál větví nebo má zajímavý děj a příběh. V tom jednoznačně stále kraluje Zaklínač, ačkoliv je tu znát alespoň o ždibec více snahy, než tomu bylo u předchozího AC: ORIGINS.

Dalším neduhem je pak v rozuzlení celého příběhu. Už v polovině budete tušit, jak to celé skončí, případně jaké jsou jednotlivé možnosti pro tento konec. Díky velikosti hry a nutnosti dosáhnout určitých levelů, je hlavní příběh neustále nutné ředit menšími úkoly, které zdaleka tak zajímavé nejsou.

Ačkoliv s hlavním hrdinou, u kterého si tentokrát můžete poprvé zvolit pohlaví (tedy jestli budete hrát za muže Alexiose nebo ženu Kassandru), strávíte opravdu mnoho desítek hodin času, nedokázal jsem si k němu vytvořit pouto jako v minulých dílech. Přičítám to tomu, že s jeho charakterem se scénáristi moc nezabývali.

Krom těchto drobných vad na kráse však není na co nadávat. Od ORIGINS bylo vylepšeno téměř vše, včetně mořských bitev a možnosti starat se o svoji vlastní loď. Právě vydaný datadisk o původu skryté čepele sice není dlouhý, ale zase je tu znát že se vývojáři poučili z chyb. Nové postavy v něm jsou mnohem lépe napsané a příběh je intenzivnější a zajímavější. Možná proto, že se v něm nezabýváte Řeckem, ale říší, která s původem Assasin‘s Creed souvisí mnohem více.

ODYSSEY je obrovská hra. Nemá smysl se do ní pouštět, pokud nemáte dost času. Odmění vás živým světem, který vás opravdu teleportuje do zlaté éry starého Řecka. Rezervy tu ale stále jsou. Hlavně u scénáře, který by si zasloužil více pozornosti. Pevně doufám, že další DLC právě tohle napraví.