PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zdá se mi, že baltští TALBOT po těch létech našli správnou cestu ke zvuku. Konečně kapela, která má basáka, bubeníka, pár klávesových dobarvovátek a zní opravdu mohutně. Toto je první deska TALBOT, která svými obrázky ze studia dává na odiv to, čím tihle Estonci ničí publikum při živém hraní. Ta cesta, kterou za deset let ušli od drone-stonerového riffového kolovrátku, je obrovská. Za těch deset let, co je mám v hledáčku, uzráli v jednu z nejzajímavějších kapel, jakou pobaltská scéna má.
Jejich masivní bažinaté stěny teď více než kdy jindy nabírají i psychedelické vlivy. Magnus a Evgeniy se tak ještě více žánrově rozkročili. Nová deska „Magnetism“ má stále umolousané, doommetalové kořeny, nad nimi ale dokáží točit nekonečné stonerové válce, které nemají tendenci nudit, i psychedelickou mlhu, která vám smysly namočí do fosforeskující halucinogenní vrstvy.
Ačkoliv to jsou jen dva týpci, je až překvapující, jak pestrá tahle nahrávka je. Nečekejte žádný minimalismus nebo uskromňování výrazových prostředků vzhledem k počtu členů kapely. Občas je to devadesátková párty, na které štěká Burton C. Bell, jindy živé bažinaté zlo s blackmetalovým skřehotáním a nakonec jste uprostřed intoxikovaného snění na opiovém lůžku. Občas mám pocit, že Magnus Andre úmyslně paroduje metalové zpěváky a je v tom zatraceně dobrý.
TALBOT natočili album, kde z minimální sestavy vymáčkli maximum. Je u nich stále znát, že pocházejí z toho nejzasmrádnutějšího talinského podzemí, ale například titulní skladba „Magnetism“ má až rock’n’rollový drive a tah na branku.
Jeden z nejzajíměvějších pobaltských buldozerů.
7,5 / 10
Magnus Andre
- basa, syntezároty, vokály
Evgeny Mikailov
- bicí a vokály
1. Feral
2. Magnetism
3. Vanhalla
4. Icicle
5. Infra
6. Adrift
7. Blown
Magnetims (2018)
Scaled (2012)
EOS (2010)
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.