PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kde by bylo Národní divadlo, kdyby nebylo venkova? A kde by byl metal, kdyby nebylo Lovecrafta? Nekorunovaný král literatury weird straší v hlavách muzikantů jako traumata z dětství a vede jejich tvorbu po křivolakých a temných cestách. Práce o muzice ovlivněné jeho mytologií by vydala (a nejspíš už vydala) na objemnou dizertaci. Němečtí SULPHUR AEON se v roce 2015 se z vln death metalu vynořili se svým druhým albem „Gateway to the Antisphere“ se zrůdnou důstojností ztraceného města R’lyeh. Kompozičně i technicky suverénní uchopení staré školy žánru a její převedení do ekvilibristického jazyka tech-deathového rituálu mě ohromila, a to se nepokládám za skalního vyznavače mrtvolných slitin.
Na novinku s názvem „The Scythe of Cosmic Chaos“ jsem se těšil jako lovecraftovský fanatik na další zvěsti o bájném Necronomiconu. Těsně před Vánoci padla kosa na kámen a rozdrtila ho na prach. Shodou okolností jsem měl navíc rozečtené mistrovy povídky i znamenitou mystifikaci Paula La Farge Noční oceán, která se zabývá pozapomenutou epizodou života podivína z Providence. Němci se tak připojili do koncertu na temnou strunu. A připojili se s razancí, kterou od nich čekám.
Novinka ukazuje, že tahle původně tříčlenná, od loňska pak čerstvě pětihlavá vestfálská úderka nehodlá chrápat na zvadlých vavřínech. Už v úvodní „Cult of Starry Wisdom“ zaskočí vokalista M. čistým, hlubokým přednesem. Žádná ekvilibristika, spíš ponuré zaříkávání, ale hudbu SULPHUR AEON to přeci jen ještě víc posouvá k melodickým zákoutím. Přitom ale neztrácí svou smrdutou intenzitu. Pořád stojí na drtivé kytarové vozbě, která místy dosahuje válcového efektu typického pro obrněné vozidlo BOLT THROWER (znamenitá drtička kamenů „Lungs Into Gills“). Milovníci síry a pradávných božstev nejsou na spektru technických vymožeností tak daleko, jako třeba vzývatelé abstraktních šroubovic ARCHSPIRE. Jejich inklinace jsou zemitější, pevně koření v tradičních žánrech. V apokalypticky vzedmutých vlnách „Sinister Sea Sabbath“ se vypravíme do dřevních dob death doomu, vícekrát nám SULPHUR AEON připomenou, že jejich svištivé riffy si berou mnohé z tradičního severského BM (viz níže).
Jenže tyhle konzervativní elementy jsou rozpuštěné ve velmi moderně pojatých kompozicích s celou řadou zlomů a skladatelských parád. Němci se nebojí současnosti, takže v náhlých twistech člověk odhalí i jiskřivé vlivy post-rocku. „The Scythe of Cosmic Chaos“ je poměrně unikátním tvorem, jehož šupiny jsou ukuté ze známých slitin, přesto složení a pohyb chapadel dokáží posluchače zaskočit. Německá preciznost se nezapře v produkci i dramaturgii. Závěrečný hymnus „Thou Shalt Not Speak His Name (The Scythe of Cosmic Chaos)“ usměrňuje nihilistickou energii desky do masivního výtrysku z hlubin temnot.
Lovecraft velice rád překládal podvědomá hnutí lidské mysli do velmi promyšlené struktury fabulace. SULHUR AEON jsou také zruční vypravěči, jen používají jiné výrazové prostředky. Výsledek je podobný. Chlad, šílenství, fascinace. Šťastnou cestu do Hor šílenství.
Oblíbená dovolená metalisty: Hory šílenství, Oceán ponurosti. CK SULPHUR AEON pořádá další prvotřídní all inclusive zájezd.
8,5 / 10
1. Cult of Starry Wisdom
2. Yuggothian Spell
3. The Summoning of Nyarlathotep
4. Veneration of the Lunar Orb
5. Sinister Sea Sabbath
6. The Oneironaut – Haunting Visions Within the Starlit Chambers of Seven Gates
7. Lungs into Gills
8. Thou Shalt Not Speak His Name (The Scythe of Cosmic Chaos)
The Scythe of Cosmic Chaos (2018)
Gateway to the Antisphere (2015)
Swallowed by the Ocean's Tide (2013)
Vydáno: 2018
Vydavatel: Van Records
Stopáž: 51:26
Studio: The Source Studios, Munich, Germany
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.