Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ještě minulá deska jela v kolejích, které si tato sbírka metalových epileptiků vytýčila na počátku své cesty. Jejich mantrou byla zběsilá jízda, co si v ničem nezadá s velikány typu THE DILLINGER ESCAPE PLAN. Hardcore-metalová nálož, která rozmetá všechno, co se jí namane v dosahu. Přitom ale nikdy nešlo jen o bezuzdné chrlení zlámaných riffů a tvorbu nekoordinovaného chaosu. THE ARMED vždy šli i po melodických linkách, které tvořily základ jejich tvorby. Trochu mi vždy připomínali hrad, ve kterém spí Šípkovic Růženka, jenž je obrostlý divokou květenou plnou nebezpečných trnů. Tady je silný a svým způsobem chytlavý základ obrostlý vrstvou toho nejneurvalejšího spojení hudebního extrémismu.
„Only Love“ je ale kompletně jiné v tom, jak zní a působí na první dojem. Když jsem ho poslouchal poprvé, neustále mě napadala otázka: V jaké chvíli se z THE ARMED stali GENGHIS TRON? Kompletně se změnil zvuk i styl. Chvílemi se může zdát, že kapela znásilnila nintendocoreové trendy, které frčely před patnácti lety, přidala mnohem více noisu, silným bustrem zkreslila všechno, co mohlo být. Současně výsledek provzdušnila odlehčenějším fragmentem nebo intrem. A opět jako vždy, pod nánosem toho všeho jsou celkem chytlavé motivy, které jsou pokrouceny a prohnuty pod tlakem industriálních vpádů a grindových výplachů.
Ve srovnání s minulostí je tu velká změna v tom, jak jsou pojímány zpěvy. Ty jsou tak pestré, jak nikdy nebyly. Do srdcervoucích mužských i ženských screamů tu jsou ledabyle naskládané deklamace a dokonce i melodické vokály, které jsou téměř vždy ošetřeny nějakými efekty.
THE ARMED vždy trochu mlžili ohledně sestavy, dohledatelné jsou hlavně hostovačky. Pod „Only Love“ jsou podepsána hned dvě jména z CONVERGE. Prvním je bubeník Ben Koller a druhou jistotou je kytarista CONVERGE Kurt Ballou, který stojí za produkcí a zvukem celého alba a jeho ruka je tu více než cítit.
S příchodem syntezátorů se sice mění celkový zvuk. Mění se nejen nástroje. Je tu víc tanečnosti, divných noise-industriálních pazvuků, digitálního šílenství, ale pod tím bije stejné srdce. Tak zběsile a intenzivně, jak jsem na to od detroitských řezníků zvyklý.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.