Oskar za nejlepší film, Oskar za nejlepší mužskou vedlejší roli a Oscar za nejlepší původní scénář. Minulý rok vyhrála romance o vodní příšeře, tak se pojďme podívat na to, zdali to letos bylo lepší. Předlohou pro název filmu je průvodce, který v šedesátých letech fungoval jako průvodce pro černochy Americkým Jihem. Byl zde seznam míst, kde se mohli ubytovat nebo najíst, aniž by měli problém. Kompletní název knihy je „The Negro Motorist Green-Book“. Celý film je vlastně taková road movie řízená právě touto knihou.

Zápletka se točí kolem dvou osob. Jednou je na počátku lehce rasistický přistěhovalec z Itálie, Tony Vallelonga. Druhou je pianista jamajského původu Don Shirley. Mimochodem obě tyto postavy jsou reálné a celý příběh se snaží být životopisnou kapitolou Dona Shirleyho, ačkoliv se rodiny obou dvou hlavních hrdinů k historické přesnosti scénáře vyjadřovaly poněkud nelibě. Tony žije život trochu na hraně, nikdy zcela nepropadl mafii, ale pro ránu nejde daleko. Má rodinu, dluhy a celkem hrubé způsoby. Don je jeho pravý opak. Nemá rodinu, je do sebe zatažený, uhlazený, elegantní, vzdělaný. A je černoch. Zbytek filmu možná odhadnete. Mně bylo celkem jasné, jak to skončí, po prvních patnácti minutách. A bavit se u toho také budete, protože už první načrtnutí postav zavdává zajímavým situacím.

Na své cestě se ti dva musí naučit spolu vycházet. Dostávají se přitom do různých situací a hrany se obrušují. Film jim přitom neklade nějaké velké překážky, všechno jde jako po drátkách až podezřele snadno a na konci z toho máte dobrý pocit. Žádné velké drama. Feelgood movie. Komediální prvky. Film je po řemeslné stránce vypiplaný, takže si ani moc nevšimnete toho, že postavy se mění až moc lacino. Stejně lacině působí i cena Oskara za hlavní film, zdá se mi. Filmy, které dělaly trochu odvážnější kroky, tak neuspěly.

Ke dvěma „vedlejším“ Oskarům mám dvě poznámky. Mahershal Ali dostává Oskara za vedlejší roli, ačkoliv je na scéně vlastně stejný čas, jako druhá hlavní postava, kterou hraje Viggo Mortensen, kterého můžete znát jako Aragorna z Pána Prstenů. Oba dva samozřejmě hrají parádně. Tady opravdu problém nemám. Druhá věc je scénář, u kterého  moc nechápu cenu. Film zpracovává reálné životní osudy, takže tam nemůže být ani dostatek prostoru pro fantazii a z reakcí pamětníků a lidí blízkých je citelné, že to není ani dostatečně přesné.

Výsledek? Řemeslně výtečně udělaná komedie, která vám dá nahlédnout do reálií Amerického Jihu, ale moc detailněji se jimi nezabývá. Pobaví, zabaví, možná trochu poučí a hlavně pohladí po duši pohádkovým a příliš idealizovaým koncem. Nic víc, nic méně. Od filmu, který vyhraje kategorii nejlepší film, bych očekával trochu více a určitě i něco hlubšího.