Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čtvrté album virginských mistrů kytarové rašeliny INTER ARMA navazuje na to nejlepší, co se jim v uplynulých dvanácti letech podařilo postavit ze spojení černého kovu, sludge, psychedelie a death metalu. „Sulphur English“ je snad ještě temnější a hutnější než jeho předchůdce, má potřebnou všeobjímající velkorysost ve zvuku a současně i přirozenou syrovost a dopřává si dostatek času na to, aby mohla posluchače pozvolna umačkat ve své náruči. Více jak hodinová nahrávka ukrývá devět kompozic, které krom intra a intermezza nepodlezou šestiminutovou stopáž.
Ačkoliv se může znát, že se tu kombinuje celkem dost žánrů, tak výsledek je poměrně stabilizovaný a má naprosto jasno v tom, jak s posluchačem pracovat. Přesně ví, kdy chce být ambientnější a kdy umazat umolousaným bažinatým death-doom metalem, ve kterém se přeřadilo na nejnižší rychlostní stupeň. Chvílemi to zní jako by se do sebe ve velmi pozvolném tempu vpíjeli DEATHSPELL OMEGA, SWANS a DODECAHEDRON.
„Sulphur English“ je povětšinou postaveno na plochách, se kterými si bravurně pohrává rytmika. Bicí dávají znepokojivé atmosféře kytar potřebnou dynamiku a jsou rozhodně prvkem, na který se vyplatí zaměřit. Většina ambientně pojatých ploch dává okusit zcela nepoznaný pocit úzkosti a zmaru. V tom je tahle smečka nedostižná. Je to jako cvičit jógu uprostřed inferna. Rozšíří vám nosní dírky jen proto, aby s vámi mohla praktikovat holotropní dýchání uprostřed sopky. V tom je atmosféra zcela pohlcující a já si za posledních pár měsíců příliš nedokážu vybavit kapelu, která by vydala tak omamné album.
Pokud jde o sestavu, tak INTER ARMA před nedávnem už podruhé vyměnila baskytaristu, ale zbytek kapely je stabilní a pevně semknutý. I to je na nahrávce znát. Kytaristé se vzájemně disharmonicky proplétají a bubeník T.J. Childers přesně ví, kdy má sešlápnout nohu s plynem a kdy nechat hudbu volně dýchat.
INTER ARMA od svého devět let vzdáleného debutu udělala s každým albem celkem malý krok. Když ale po letech poslouchám „Sundown“, uvědomuji si, jak velký kus cesty tato richmondská sbírka ušla. Jejich zvuk je nyní mnohem osobitější, kompaktnější a semknutější. „Sulphur English“ je další částí evolučního řetězce, jenž směřuje dál tím správným směrem.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!