Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V posledních dnech, kdy nebe má ocelovou barvu a stromy se mění v neutěšené bezlisté pahýly, jsem se vrátil k nahrávce, která mě provázela velkou část jara. Zjistil jsem totiž, že na podzim má deska „Bedtime Stories“ snad ještě větší kouzlo.
SAWCE jsou mlaďoši, kteří se dali dohromady na vysoké škole v New Jersey a zjistili, že je všechny baví pidlikavá kytarová hudba. Inspirace mathrockovými kapelami, jakými jsou CHON nebo POLYPHIA, se nezapře. Jejich aranže se ale oproti jejich vzorům drží více postrockové náladovosti, což přikládám trochu i tomu, že se tu naráží na instrumentální schopnosti hudebníků. Ale to je vlastně dobře. Nahrávka zdaleka není tak neposedná a rozjuchaná, je více o kytarách, než o zběsilých lámaných rytmech. Udržují si přitom pozitivní vibe, typický třeba právě pro CHON.
Malým zpestřením jinak ryze instrumentální nahrávky je zpěv ve skladbě „Mouth Noises“ a je ho tak akorát, aby kolekci pěti skladeb zpestřil, ale zbytečně neotravoval. Krom kytarové práce, která je pro novodobý mathrock typická, se tu lehce experimentuje s elektronikou a klávesovými podmazy, tvořícími vždy jen kultivované křoví někde vzadu.
Na „Bedtime Stories“ je silně znát vývoj. Předchozí EP z roku 2017 zdaleka nemělo tak průrazný zvuk a libovalo si v mnohem mlhavějších aranžích. Na druhou stranu bylo i žánrově odvážnější. SAWCE v minulosti více experimentovali s dynamikou skladeb, efekty i dynamikou zvuku. Aktuální nahrávka je sevřenější, čistější a ostřeji vyprofilovaná.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.