Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
BLUT AUS NORD jsou dlouhodobě plodným fenoménem. Některé jejich desky mohou posluchači vzájemně splývat, ale vždy si zasloužili ocenění svých kvalit a originality, a to nejen s ohledem na to, že BLUT AUS NORD jsou zcela nezaměnitelní. Jenže v posledních letech mi pořád vrtalo hlavou, že by to chtělo nějaký zásadnější impuls směrem k posunu celkového vyznění BLUT AUS NORD. A ten přišel na splitku "Codex Obscura Nomina", které si BLUT AUS NORD střihli napůl s ÆVANGELIST. Těžký temný rytmický pulzující podmanivý industriál s utlumenými kytarami a se zachovanou svébytnou melodikou, kdy se např. při "Infra-Voices Ensemble" před očima míhají obrazy z diskotéky v Sionu zachycené v "Matrix Reloaded".
Následující řadovka "Deus Salutis Mae" byla proto díky návratu k jejich typickému vyznění (v případě BLUT AUS NORD ovšem v obrovských uvozovkách) relativním zklamáním. Pak se ovšem zjevily zprávy o chystaném albu projektu Vindsvala a W.D. Felda nazvaném YERUŠELEM a modří už jsme tušili, co asi čekat.
Bohužel "The Sublime" se rozjíždí velmi zvolna až ospale, je rozevlátější, vzdušnější a chtělo by se říct i veselejší než vzpomínané splitko, i když totožnost původců je evidentní. První půlka "The Sublime" taktéž často evokuje klidnější pasáže sedmičkového triptychu (hlavně "Cosmosophy") BLUT AUS NORD.
Pořádná dávka energie začně z desky prýštit díky prudce vyhřeznuvšímu chytlavému godfleshovskému riffu až od páté "Joyless" a následující "Triiiunity", která vytáhne nahoru basu, jež pak dominuje až do konce.
"The Sublime" tedy uvozuje formální rozdělení tvorby jmenované tvůrčí dvojice, kdy nálepkou YERUŠELEM bude opatřována muzika, která je oproti BLUT AUS NORD více "shoegazing industrial" s výraznými nosnými beaty, potlačenými vokály, trance feelingem a s přiznaným odkazem na dílo pionýra Broadricka. Ovšem těch styčných prvků se mezi oběma značkami patrně bude nacházet stále plno. Pokud tedy jmenované kreativní duo shledá linku YERUŠELEM životaschopnou, k čemuž směřuje informace, že nová deska se začne chystat v září tohoto roku.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.