OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Malý návrat o rok zpět, který mé uši provází posledních pár týdnů. Kanadská skvadra MOUNTAIN DUST z Montrealu u mě zabodovala deskou „Nine Years“, jíž po řemeslné stránce považuji za jedno z nejlepších spojení stoneru, bluesu a psychedelických sedmdesátek. Nejedná se jen o osobité snoubení stylů, které ve výsledku tvoří naprosto svébytný a homogenní celek, ale i o parádně proaranžovanou hudbu, jenž je bohatá na instrumentálně zajímavá místa a originální zvukové ošetření.
Základem tu je sedmdesátkový psychedelický rock, který k sobě tlačí zasněnost THE DOORS na jedné straně, a na druhé přilévá riffovou revoluci, kterou odpálili BLACK SABBATH. Podmanivý zvuk hammondek se tu vplétá do poměrně hrubozrnného zvuku kytar, který si v ničem nezadá se stonermetalovými kapelami dneška. MOUNTAIN DUST díky tomu spojují zfetovanou romantiku a určitou chlapáckost, typickou pro texaské country. Místy tu probleskují moji miláčci MURDER BY DEATH, jen s tím rozdílem, že MOUNTAIN DUST se do toho dokáží opravdu opřít a epické zpěvy podporují desert - rockově metalovým základem v kytarách.
Dalším kolečkem, dělajícím z MOUNTAIN DUST skvěle seřízený stroj, je kytarista a zpěvák Brendan Mainville, který dokáže hlasem nést potřebné emoce. V hrdle má dar až bluesové bolestnosti, ale dokáže vytlačit i hardrockový chraplák. Variabilita jeho hlasu je stejná jako variabilita kapely a přesto to všechno do sebe zapadá a tvoří jednolitý celek, který dohromady funguje naprosto přirozeně.
Pevně doufám, že další tour (stejně jako další deska) na sebe nenechá dlouho čekat. Poslední zastávka v roce 2018 mi bohužel unikla a před tím o kapele slyšet mnoho nebylo, třebaže svůj první sedmipalec pustila do světa už v roce 2014 a sdružuje členy TRIGGER EFFECT a BARN BURNER. První dlouhohrající deska „Nine Years“ šla ven až v roce 2016 a za dva roky následoval tento skvost za podpory německého labelu Kozmik Artifa. Zkrátka a dobře - těším se na věci příští, následující kroky MOUNTAIN DUST se vyplatí sledovat.
Psychedelický rock, který k sobě tlačí zasněnost THE DOORS a přilévá riffovou revoluci, odpálenou BLACK SABBATH. V současném balení.
8 / 10
Brendan Mainville
- kytary, vokál
Hal Jaques
- basa, vokál
Blair Youngblut
- bicí, vokál
1. Seven Storms
2. White Bluffs
3. Turn You In
4. Inside The Rift
5. You Could
6. Into The Depths
7. Witness Marks
8. Old Chills
9. Stop Screaming
Seven Storms (2018)
Nine Years (2017)
Vydáno: 2019
Vydavatel: Mountain Dust Self-released
Stopáž: 40:51
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.