Před Lampou panoráma, které jsem neviděl už léta - kemp pravověrných teenpunks s vytrčenými barevnými číry. Radost vidět nastupující generaci, která mi tu na koncertech poslední dobou citelně chyběla. Výkop připadá na domácí gendrově vyvážené kvarteto KOSI IDINA. To dokáže většinu postav zvenku vtáhnout do klubu a musím konstatovat, že jsem viděl jejich zatím nejsehranější koncert. V dnešní době jeden z mála věrozvěstů špinavého emo punku na našem území. Možná jen škoda zvuku, který se ten den ještě usazuje. Jejich křehkost a naléhavost, vyvěrající hlavně z hlasu zpěvačky Petry, střídá další ženské hrdlo. O křehkosti tu ale nemůže být řeč. LAKKA, vedené charismatickou Marií, otevírají bránu temného apokalyptického inferna, jejich cestu lemují crust-punkové hradby z kytar a do publika dopadají s razancí okované palice. Zvuk se konečně usazuje a je ostrý jako břitva. Ten při svém vrcholu neplánovaně končí, když kytarista nedokáže vyřešit technickou závadu na kytaře. Je super vidět za sebou dvě kapely, které nejsou postaveny jen z testosteronu.

O CARDIO RADIO se poslední dobou hodně mluví. Nejnovější kapela kmotra scény Banána nabírá z emo - hardcoreových vod, nebál bych se říci, že místy koketuje s punk rockem. Kytary jsou učesanější a leckdy jedou melodie, jež se mají tendence zadřít se pod kůži na hodně dlouho. Zpěv tomu dost pomáhá. Další figury v sestavě znám z HOWL a JUST FOR BEING. Banán s mikrofonem je navíc živoucí esence, která vás při správné konstelaci dokáže naprosto zdrtit. Trochu nadbytečné mi přijde efektování zpěvu, který se díky echu slévá do nečitelné zamlžené masy, ve které mizí slova, což mi zrovna tady přijde jako kontraproduktivní. Možná i díky tomu se do koncertu dostávám trochu déle, než bych očekával. Nakonec ale nejde odolat.

Američtí NIBOOWIN jsou pohrobci nerdsky blackmetalových OLD SOUL. Na Evropské turné s sebou vzali androgenní bytost ze Švédska, která své uvřískané hrdelní kvality opakovaně potvrzuje u kapel jako NOLL KOLL nebo MURDEROFCROWS. Dvě kytary, kdy jedné je pásmo rozšířeno o ty nejspodnější frekvence, a splašený blonďatý trpaslík za bicími zadělávají na důstojný konec večera. Hysterický kolotoč s nelidským řvaním mi hned v první skladbě způsobuje praskliny v lebce. Jsem si jist, že pískání v uších budu rozcházet další dva dny minimálně. Na prknech Lampy řádí chaotické tornádo a já mám pocit, že mnoho lidí z osazenstva neví, jestli se spíš někam schovat nebo se nechat pohltit. Danny u mikrofonu, s modrými třpytkami kolem očí a upižlaným polotrikem, řádí jako zběsilý a občas mám pocit, že i dvakrát větší pódium by mu nebylo dost velké. Jeden z posledních koncertů Divadla pod Lampou před letní pauzou stál za to.