Kdo by čekal, že Marvel po „Endgame“ zemře, má prostě smůlu. Přichází s jednou z nejlepších sólovek a je skvělé, že její ústřední postavou je právě Spiderman ve své zatím nejuvěřitelnější hrané filmové inkarnaci.

Na počátku se děj „Daleko od domova“ věnuje situaci po „Endgame“. Užijeme si dojemně vtipnou scénu s hudbou Whitney Houston, zavzpomínáme na padlé s nesčetně narážkami na paradoxy a situace, kterým teď svět čelí. S tím se nevyrovnává jen Peter Parker a jeho škola, ale vlastně celá planeta, včetně Nicka Furyho, který trochu neobratně hledá svoje místo na slunci.

Počáteční scény vám budou připadat trochu zvláštní. Náběh na hlavní dějovou linku vypadá, jakoby jej zpovzdálí režíroval nějaký hodně špatný režisér. Kdo zná postavu hlavního záporáka, kterým je Mysterio ve skvělém podání Jaka Gyllenhaala, bude hned tušit, proč tento dojem má a kam to celé směřuje. Ohledně hereckých výkonů je parádní sledovat i hlavního Toma Hollanda, který si jako obvykle přechází různé osobní krize a dokáže být smutný, zdrcený, starkovský i vtipný.

Peter se po lusknutí snaží vrátit do svého života. Od školního výletu si slibuje, že konečně vyjeví city ke své osudové dívce a trochu si odpočine od spidermanování. V Benátkách ho překvapuje Nick Fury s misí pro Spidermana. Svět napadají tajemní elementálové z paralelního světa a na scénu tak vstupuje tajemný superhrdina z jiné reality, kterému by měl Peter pomoci.

Při tom všem se také hojně vzpomíná na Iron Mana, který bez toho, aby ve filmu aktivně hrál, je jeho důležitou součástí a postavou. Vztah Petera Parkera a Tonyho Starka byl v minulosti narýsován během několika málo scén, ale byly to scény natolik zásadní, že položily naprosto pevné základy pro situace, se kterými se nyní Peter vyrovnává. Iron Man byl mentor, trochu otec a hlavně přítel. Někdo, na koho se Peter mohl spolehnout, svěřit se, komu mohl věřit a hlavně v koho mohl věřit. Nick Fury je pro Petera velká neznámá.

Krom těchto vztahů vstupuje do hry i první Peterova láska. Tady mám zásadnější výtku, protože charakter MJ byl nějak nastíněn v prvním samostatném filmu Spidermana a nyní se poměrně dost mění. Podobných překvapení, jež „spadly z nebe“ a které film nevysvětluje, je více. Evidentně se mezi „Endgame“ a „Daleko od domova“ stalo pár důležitých událostí, kterými se film nezabývá a změna charakteru MJ je jen jedna z nich. Další kapitolou je například to, že Peterova tetička už ví o tom, že Peter je superhrdina a, ačkoliv tento fakt provalily už trailery, film tento a několik dalších dějových posunů předkládá jako fakt bez jakéhokoliv vysvětlení.

Pak tu máme hlavního záporáka, kterým je Mysterio. Z něho mám silně smíšené pocity. Za prvé, Jaka mám jako herce rád a v rámci mantinelů své role tu odvádí famózní práci. Na druhou stranu, celý jeho základní příběh je uchopen dosti toporně. Valture v minulém díle byl zcel jiná liga. Neměl triviální motivaci zneuznaného člověka, což je už tolikrát recyklovaný příběhový oblouk, že se silně zajídá. Mysterio tu má několik světlých chvilek a to hlavně o tom, jak technicky řeší svoje iluze a stejně tak pár myšlenek, které dle mého odhadu budou definovat další velké téma, jenž Marvel bude zpracovávat. To je ale vše.

Další věc, kterou jsem si náramně užil, jsou lokace. Benátky, Londýn a hlavně pak Praha. Jasně že vám bude připadat, že filmaři všechno trochu nafoukli a notně přitáhli za vlasy, ale i tak bylo zábavné sledovat Evropské narážky na stereotypy, případně vidět notoricky známé lokace jako je Karlův most nebo další místa Prahy, ve kterých často rozpoznáte třeba Liberec, ale jak říkám – to už jsou jen drobné vady na kráse.

Marvel nepolevil. Předkládá sice film, který nemá nějak objevný příběh, místy tu scénáristům skřípají kolečka, vyrovnává to ale skvělou balancí vtipu, akce a vážných scén. Nasazuje tempo, při kterém se nestačíte nudit a to má film 130 minut. Jestliže toto má být epilog za takzvanou fází tři, tak se vydařil.