Někdy vyjet včas nestačí. Plzeň opouštím někdy v půl jedenácté, nicméně do Trutnova řízením osudu dorážím až před osmou, na úplný závěr setu japonské legendy FORWARD, kteří v sobě sdružují členy kapel jako INSANE YOUTH, RUSTLER nebo DEATH SIDE. Posledně jmenovaní tu mimochodem řádili před dvěma lety. Vidím poslední skladbu, při které kotel vře v duchu japonské tradice a zpěvák Ishia s dokonalým čírem se loučí se slzami dojetí.

Chystají se MISERY INDEX, od nichž jsem snad nikdy nezažil slabý koncert a na Bojišti diktují nejsilnější deathmetalovou show, jakou jsem měl možnost na letošním ročníku vidět. Začátek obstarává desetiletá hoblovačka „We Never Come In Peace“ a s ní se drtivá kolesa deathmetalové mašiny rozbíhají naplno. Zvuk naprosto čistý, s potřebnou dávkou syrovosti a akustického tlaku. Parádně tu funguje baterie bicích, zvukově trochu předsazená ostatním nástrojům, a živě fungující jako kulometná palba přímo ve vašem mozku. Skladby vybrané napříč, včetně novinkového alba, ze kterého zní například klipovka „Hammering The Nails“. Závěr patří opět desetileté hymně „Traitors“. Lidi se baví a koncert kvituje i samotný Santa Klaus.

Následuje legenda legend. 30 let fungující hardcorová bruska DROPDEAD. Banda sestavená z figur, které na počátku devadesátek kopaly základy scény kormidlo stáčí mnohem hardcorovějším a přímočařejším směrem. Pro jejich koncert jsou typické krátké úderné songy, založené na kulervoucích riffech, angažované vložky, které byly jasně formulované, trochu zvláštní vokál Boba Otise a chřestivá vyčnívající basa. Legenda dostála svému jménu a divoký moshpit byl jen potvrzením jejího statusu.

O tom, jestli se bude moci stagedivovat při setu CANNIBAL CORPSE, se mluvilo již pár týdnů před koncertem. Jak už jsem psal v prvních dojmech z festivalu. Křepčení na scéně byla s příchodem kapely učiněna rázná přítrž a prý (nezaznamenal jsem) bylo zakázáno i kouřit a pořizovat zvukový nebo obrazový záznam, včetně focení. V tem okamžik Obscene Extreme přestal být Obscenem. Lidi, co lezou na scénu, jsou nemilosrdně házeni dolů. Tak nevím. Myslím, že i větší legendy ustály křest nejextrémějším festivalem na světě bez ztráty kytičky, ale tahle deathmetalová klasika to říci nemůže. Otevírákem je „Code of the Slashers“ a i dále se jede v duchu novinek ze zatím posledního alba „Red Before Black“. Do opravdu starých skladeb se sahá jen sporadicky a staromilci, očekávající hitovky z ranných devadesátek, jsou uspokojeni až na samém konci.

Z NEGATIVE APPROACH jsem měl vždycky živě obrovský respekt. Může za to jejich zpěvák. John Brannon má obličej jakoby vytesaný z kamene a pokud by mi někdo řekl, že se živí jako nájemný zabiják, tak mu to budu věřit, protože přesně takhle si zabijáky představuju. Jeho ostře řezaný kontury tváře jsou mnohem přísnější, než cokoliv, co v posledních patnácti létech hrál Clint Eastwood. Nedokážu si představit situaci, kdy by se John Brannon usmál. A pokud takové chvíle jsou, myslím, že je nechci vidět, protože dle mého musely být inspirací k prvnímu úsměvu Jokera z Batmana z roku 1989. Tomu týpkovi se prostě při koncertě nechcete postavit a ten samej pocit jsem měl už v roce 2013, kdy na Obscene Extreme byli poprvé. Jejich koncert byl stejnej jako Brannon. Agresivní, nekompromisní, přímočarej, zlej, nasranej až do morku kosti.

Po přestavbě scény následuje Majkelina a Sultán. Tentokráte jakoby oba přijeli z Burning Mana. Cyberpunková estetika, frivolní páreček z apokylaptické budoucnosti, prostitutka a pasačka. Bití, prstění, pálení loučí. Hlavním hřebem topení v akvárku, kdy je koupaná dívka pověšena hlavou dolů. Více než slova tu budou asi obrázky. U jejich show mě vlastně nejvíc baví sledovat první řadu publika – je tu vše od zhnusení, přes lesknoucí se oči v téměř hypnotickém tranzu až po slintající orály. To je leckdy větší show, než ta před nimi.

FLY HIGH TRIBE SHOW se opět pohnul dál v extrému. Příběh o lékařském řeznictví a vzkříšení je vlastně druhořadý. Opět se vymyslelo aranžmá, které tu nebylo a které celou show opět trochu posunulo. V první řadě jsou na každé straně scény pověšeny holky hlavou dolů, jež se houpou nad publikem. Když zavěšené chodí po scéně po rukách je to výjev jak z hororu. Následně je uprostřed aranžována „klasika“, tedy věšení za záda, ale to nestačí. Na kolenou mají další háky a dole je připravená bledá slečna s propíchaným břichem. Jako, viděl jsem tu už dost, ale z tohodle mi bylo chvilku hodně ouzko.