OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rozhodne sa nestalo nič také, že by vyše štvrťstoročí nový album vydala thrashmetalová kapela, ktorá vznikla po rozpade kanadskej legendy SLAUGHTER. Aktuálni STRAPPADO sú zo Španielska (gitarista z Baskicka), vznikli v roku 2018 a už koncom júla nasledujúceho roku vypustili debut u Comatose Music. Predpokladám, že žáner je tým pádom jasný – brutálny death metal. Od ľudí, ktorí už majú kadečo odohrané, vokalista Carlos Jose a bubeník Fran Pesadillas majú aktivít len na jeden riadok, basák DisJorge však už na dva, a nie sú to len vyslovene lokálne známe pojmy, spomeňte si napríklad na INFERTILE SURROGACY „z Konga“. Rekordmanom je tu gitarista Oscar, päť riadkov extrémnych projektov, ktoré Comatose chrlia na CD dosť zhusta, a hral napríklad aj v CEREBRAL EFFUSION.
Strappado je technika mučenia, s obľubou používaná napríklad pri inkvizičných procesoch, pri ktorej „pacientov“ (toto slovo pôvodne napr. vo Francúzsku označovalo ľudí podrobovaných útrpnému výsluchu a popravovaných) za vzadu zviazané ruky prudkým trhnutím vyvesili do vzduchu, a podobným kratochvíľam, vyobrazeným aj na obale, je venovaný celý album. Desať skladieb za necelú polhodinku, tematika, hm, žeby to niečo pripomínalo? Nuž, štýl BRODEQUIN to nie je, snáď len tá zhubná atmosféra chladnej ukrutnosti je tu prítomná tiež. Priamočiary, väčšinou rýchly BDM nárez Španielov znesie skôr prirovnanie ku kolumbijskej scéne, napríklad AMPUTATED GENITALS, NIHIL OBSTAT, KINGUTS a podobne. Náklepy, temná nálada celej nahrávky, zlovestné harmónie, miestami náznaky melódií, drvivosť a vokál besniaci hlavne okolo výlevkovitých kloktaníc a hlbokého revu, to je presne podľa môjho gusta, nahrávka je zvukovo patrične hustá a „ozdoby“ ako rev mučených, škrípanie nástrojov a dokonca i otrepané, ale nesmrteľné zvony dodávajú divadlu hrôzy finálny výbrus.
8 / 10
Super album.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.