Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V roce 2011 spolu začali hrát jistí dva lidé a už z jejich jmen, spojených v jedné kapele, bylo jasné, že půjde o hodně turbulentní hudbu. Tím prvním byl Bobby Bray z kalifornských grindových centrifuga šílenců THE LOCUST a druhým Brandon Relf z mathrockových SLEEPING PEOPLE. Komu ta jména něco říkají, už teď ví, že jediné, co může vzniknout, je totální a naprostá divočina. V roce 2016 se připojuje baskytarista Chad Deal a INUS (The Institute for Navigating the Universal Self) je kompletní.
Tahle trojka jakoby z LOCUST ostrouhala všechny hroty a čepele a zásadně ubrala na kovovosti. Jedním dechem ovšem dodávám, že vše nahradila dadaistickými hračkami a mnohem šílenějšími aranžemi. Tedy svým způsobem jde o velmi hektický mathrock bez výrazné tvrdosti. Do polyrytmických eskapád se neustále mňouká, sem tak slyšíte ržání koní a mezitím se kytary snaží dohonit splašené stádo zfetovaných naspeedovaných světlušek. Slova „bizarní hudební zážitek“ tu nabírají zcela nové dimenze. Celá kolekce trpí hyperaktivitou vytočenou na naprosté maximum a já si mnohokrát vzpomenul na jednu domácí dvojku, zvanou HARMONY BAY.
Popravdě jsem z INUS nadšený. Mají v sobě potrhlost Dana Nekonečného, který se řítí tím nejujetějším cirkusem. V jejich vesmírném diktátu pulzuje něco silně pozitivního a to je u sofistikované a přetechnizované hudby celkem vzácná esence. Jakoby za INUSem stál šílený počítač, který se předávkoval endorfinem.
Od doby, kdy jsem objevil spolky typu HELLA, jsem asi neslyšel nic tak neposedného. „Western Spaghettification“ posouvá hranice ujeté hudby do zcela jiné galaxie. Jak instrumentálně, tak vokálními výplachy balancujími na poli geniality a naprosté demence. Kdykoliv k tomu za poslední dobu čichnu, tak mi INUS vykouzlí úsměv na tváří a královsky se bavím.
1. Time Is A Person
2. Kajillions And Bazillions
3. Whose Methane Gas Is On Mars?
4. We Are Our Computers’ Genetalia
5. There Was A Fish In The Percolator
6. For Whom The Bell Curve Tolls
7. This Is Not Proper Notification
8. Western Spaghettification
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!