Rád bych se touto formou vrátil s k jedné starší desce našich severních sousedů. Mnoho z vás mladíky ENTROPIA možná zaregistrovalo na posledním Brutal Assaultu, kde se stali v páteční den černým koněm zadní scény. Koncertem s parádním zvukem, světly i řazením skladeb svoji pozici objevu jednoznačně obhájili. Po jejich setu jsem měl pocit, že tu proběhlo něco zvláštního, jako by se ENTROPII podařilo své posluchače zhypnotizovat. Podobný pocit s tím, že jsem prožil téměř transcendentální okamžik, jsem na tom samém místě měl po koncertu AMENRA v roce 2015.

Jejich hudba, která vyrostla z black metalu, započala svoji pouť před více jak deseti lety, nicméně věkem a svěžestí mohou být stále řazeni mezi ty nejmladší kapely, které Polsko pustilo do světa. Z pohledu na aktuální polskou scénu jde o jednu z nejzajímavějších mladých kapel. Navíc vývoj od jejich prvního „Vesper“ z roku 2013 má stále vzestupnou tendenci.

Aktuální deska odstupuje od blackmetalových vod a mnohem více si hraje s postrockovými aranžemi, koketuje s industriálně tanečními motivy. Tvoří tak atmosféru, která mnohdy nabírá rozmlženě psychedelické tendence, dokáže je zajímavým způsobem vrstvit, rozvíjet i lámat nenadálými zvraty. Na Brutal Assaultu dokázali ze zadního šapitó na mnoho chvil udělat taneční stan monotónně poskakujících nadšenců. Kouzlo bylo v tom, že monotónní neznamená v režii ENTROPIE nudné.

Slezská pětice má talent budovat atmosféru, která má velkou dávku návykovosti. Dokáže se otáčet na jednom tématu, který nenápadně rozvíjí, aby celek nesklouzl do rutiny a současně vám unylý neměnný rytmus přešel do celého těla. Z této hutné didžiny pak plynule přechází do sludge metalových bažin, aniž byste měli pocit, že se děje něco nepřirozeného. V tomto ohledu je ENTROPIE dokonalým měňavcem, který si své tvary a barvy nabírá z mnoha protichůdných škatulek a transformuje je v podobu, která nepůsobí jako frankesteinovo monstrum, ačkoliv je sešita z různých žánrů.