Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
SACRED REICH byli bezpochyby velmi důležitou kapelou amerického thrashmetalového hnutí, to je tak jisté, jakože jsou dnes mnohými zařazováni do takzvané „druhé vlny“ vzepjetí tohoto stylu na konci osmdesátých let minulého století (třeba vedle DEATH ANGEL nebo DARK ANGEL). Do pamětí metalového národa se zapsali zejména vynikajícím druhým řadovým albem „The American Way“ z roku 1990, ale ani zbytek jejich tehdejší a na dlouhou dobu také definitivní diskografie, jíž vévodily pouhé čtyři dlouhohrající studiové nahrávky, si v ničem nezadal s tehdejší elitou ničivého kovu.
Až letošní rok znamená změnu téhle hubené statistiky, na které se podepsal i fakt, že mezi léty 2000 až 2006 si kapela ve své existenci vzala pauzu, a ani poté, co se znovu sjednotila, nebyla vlastně v žádném směru příliš aktivní. Klasická sestava Phil Rind, Jason Rainey, Wiley Arnett a Greg Hall to pak dokopala až ke zvýšené koncertní aktivitě v roce 2017 a nakonec i k nahrávací smlouvě, na jejímž základě vyšlo letos v srpnu po třiadvaceti létech studiové odmlky páté řadové album „Awakening“. Nebyli už u toho ovšem Rainey a Hall, které na jejich postech nahradili mladíček Joey Radziwill a Dave McClain, který se tak po vyhazovu z MACHINE HEAD vrátil jako ztracený syn a dobrý holub v jednom.
A co vlastně čekat od těchhle dnes už starých pardálů? Dalo se, myslím, předpokládat, že nic překvapivého, jen prostě sázku na starý dobrý thrash metal, na kterém si kdysi vybudovali jméno, a který šel moc dobře k duhu všem těm, co rádi ostré riffy, poctivé, ovšem přesto nijak zásadní tempo a sem tam i trochu toho melodičtějšího zpěvu.
Přesně o tom je tahle poměrně krátká nahrávka, s bídou překračující půlhodinku hracího času, což je ale na druhou stranu zřejmě její jediný nedostatek. Jinak je celkem slušně nahuštěná popsaným thrashovým koktejlem, nad kterým nelze než souhlasně (a do rytmu) pokývat hlavou. Tohle jsou SACRED REICH ve své nejvýstižnější poloze, ve které Philu Rindovi věříte každé slovo z tradičně povedených sociálně – kritických textů, ve které se nemusíte bát, že by došlo na nějakou nudu nebo bezduché opisování (tedy až na úvodní riff „Manifest Reality“, přebírající dokonale někdejší nástup „Inner Self“ od SEPULTURY, což je ale jistě jen shoda okolností než cokoliv jiného), a ve které zkrátka dostáváte prvotřídní metalový zážitek od léty prověřené kvality.
„Rasa, náboženství, barva nebo národnost, důvody k vraždě, vyberte si, historie sebeobětování, zázrak, že stále ještě existujeme“ („Divide & Conquer“)
K dokonalosti už zbývalo snad jen přihození další výborné nové skladby „Don´t Do It Donnie“, která bohužel zůstala zvěčněna jen jako singl na splitku s IRON REAGAN, a které by to na albu dozajista moc slušelo. Ale i bez ní je to zjevné a nepřeslechnutelné: arizonská formace povstala ze svého popela s náramnou grácií a „Awakening“ je jako závan staré dobré kvality a poctivosti, která je dnes tak často vzývána a oslavována.
1. Awakening
2. Divide & Conquer
3. Salvation
4. Manifest Reality
5. Killing Machine
6. Death Valley
7. Revolution
8. Something to Believe
Diskografie
Awakening (2019) Still Ignorant: Live Best Of... 1987 - 1997 (1997) Heal (1996) Independent (1993) A Question (EP) (1991) The American Way (1990) Alive At The Dynamo - Live (EP) (1989) Surf Nicaragua (EP) (1988) Ignorance (1987) Draining You Of Life (EP) (1986)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2019 Vydavatel: Metal Blade Records Stopáž: 31:23
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.
Per "Hellbutcher" Gustavsson to má teď rozjeté hned na několika frontách. NIFELHEIM definitivně(?) na odpočinku, ale oheň old school metalu musí hořet dál! Tentokrát v dřevně doomovém a pochopitelně i patřičně ortodoxním stylu. Berte nebo nechte být!