Britsko-švédský večer startuje na čas. Když minutu po osmé scházím schody strahovského podzemního svatostánku, už se hraje. SVALBARD vedení kytaristkou a zpěvačkou Serenou Cherry na prknech a před nimi celkem početný chumel lidí. Melodický hardcore se v jejich pojetí úzce otírá o black, post metal, crust i screamo. Serena většinou drží ve výškách melodii a za ní hřmí zbytek kapely. Na počátku setu se mosh rozjíždí se skladbou „Feminazi“ a na konci je jasně rozpoznatelná nejdelší skladba posledního alba „Revende Porn“. Většina ostatních skladeb pochází právě ze stále aktuální desky „It's Hard to Have Hope” z minulého roku. Bristolští dokázali ve své tvorbě vybalancovat melodie, tlak i potřebnou hutnost a v osazenstvu Sedmičky mají po většinu koncertu bouřlivější pit, než skandinávští veteráni, kteří nastupují záhy.

I VICTIMS sázejí na nový materiál. Začátek patří titulní skladbě z posledního „The Horse and Sparrow Theory“, která poměrně jasně definuje současnou hutnou valivou tvář kapely. Až po první třetině se skupina vrací k předchozímu albu „Sirens“ a to skladbami „Errors“ a „Wall“. Tady jednoznačně platí to, že čím více do minulosti se půjde, tím budou lidi více divočit. Ačkoliv britská posila u kytary, kterou je Gareth Smith, neustále balancuje na růžku hracího výklenku, tak si ho dav bere nad svoji hlavu až na samém konci, kdy dostávají prostor nejstarší hitovky. Zvuk, který koncert rámuje, je skvělý. Kuře tu dokázal opět nakroutit koktejl, který má tlak, řezavost a současně i konkrétnost. Po koncertě se Sedmičkou line čerstvě zpocený odér a úsměvy. Ani si to nedokážu představit jinak. Tenhle koncert byl sázkou na jistotu.