Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Od remixů Justina Timberlakea, se kterými tito kluci ze Sheffieldu začínali krátce po miléniu, se 65DAYSOFSTATIC posunuli sakra daleko. Nejnovější deska u mě aspiruje na jednu z nejlepších náladovek roku. Žánrově stále zastává v hájenství ambientu, postrocku a elektroniky, které mají 65DAYSOFSTATIC za vlastní, ale zvuky a atmosféra, kterou tu dokázali vykouzlit, je naprosto v rámci jejich diskografie výjimečná.
Možná je můj dojem aktuálně umocněn i herním titulem Death Stranding, ke kterému by se jejich aktuální tvorba skvěle hodila jako soundtrack. Nedokážu si nic lepšího představit ve chvíli, kdy v postapokalyptické budoucnosti běháte po pustých pláních, na kterých dochází ke spojení dimenze živých a mrtvých. Toto je hudba pro neutěšený svět zítřka. Pro dobu, kdy lidstvo svojí vlastní vinou padne a zanechá zemi pustou, nespoutanou, tajemnou a krásnou. Naděje a usmíření přichází až s posledním trackem. Trochu mi vývoj celého alba připomíná i Biblický příběh o potopě.
Jsou tu velmi znervózňující lezavé kompozice, které jakoby předpovídaly katastrofu. Temné plochy v druhém tracku „Stillstellung“, které pohání neustále se přelévající, ale svým způsobem hypnotické rytmy, mají obrovský emotivní náboj. Neonová „Bad Age“ je pak naprostým skvostem a vrcholem desky. Na opakujících se pěti tónech vám vykreslí vizi, při které vám budou mrazivé prsty hnětat páteř tak silně, že budete mít husinu i na očním víčku.
Celé album používá rozostřené zvukové rejstříky, které hojně čerpají z noisu a industriálu, ale jsou kultivovány tak, aby byly lehce stravitelné. Decentně ohlazená hladká špína, která lehce klouže do útrob, kde vybuchne a stává se nestravitelnou.
65DAYSOFSTATIC vytvořili nebezpečnou mlhu. Minimalistickou kolekci skladeb, která má tendenci se tvářit nevinně, ale velmi rychle vás obklopí a zabalí do temné deky, ve které se nedá dýchat. Dokázala mi přivodit až agrofobické pocity úzkosti. Občas tu mám neodbytný pocit, že DAUGHTERS začali hrát ambient.
1. pretext
2. stillstellung
3. d|| tl | | |
4. bad age
5. 05|| | 1|
6. sister
7. gr[]v-_s
8. popular beats
9. five waves
10. interference_1
11. []lid
12. z03
13. u| || | th | r| d
14. trackerplatz
Diskografie
replicr (2019) Wild Light (2013) We Were Exploding Anyway (2010) The Destruction Of Small Ideas (2007) Don't Go Down To Sorrow (singl) (2007) Radio Protector (singl) (2006) One Time For All Time (2005) Hole ep (2005) Uunreleased/Unreleasable Volume II: How I Fucked Off All My Friends (2005) Retreat! Retreat! EP (2004) The Fall Of Math (2004) stumble.stop.repeat EP (2003) 65’s.late.nite.double-a-side.college.cut-up.trailers.for.the.looped.future. (2003)
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.
Finský démon po 4 letech zase roztáhl svá křídla a svým hadím pyjem penetroval slunce. Basové a elektro podklady na hranici infrazvuku opět dominují dalšímu hypnotickému a fascinujícímu dílu. Vnořte se do jeho temnoty. Pokud tedy víte, jak na to.
Velmi pěkný metal vzor starší GOJIRA servírují na svém druhém albu kalifornští INTERLOPER. Navíc progrese a snad i energie je o dost více, takže věřím, že prvotní nadšení vydrží.