OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bojovníci dávneho Severu, táto téma metal proste neomrzí. Minulého roku sa jej chopil aj Sicílčan Alessandro Fede (člen tamojších skupín DAEMONOKRAT, RELIGIO MORTIS) vo svojom sólovom projekte. Nahral to všetko sám a ak sa chytáte za hlavu, prečo sa týmto zaoberá Sicílčan, tak ju zase pusťte, Sicília má so starou Škandináviou spoločného o dosť viac než napríklad Argentína, kde „vikingov“ nájdete tiež a tuším ani to nie je najbizarnejšia končina, z akej na vás môžu vyraziť s gitarami, bubnami a podobnou výzbrojou. „Grotesque Glory“ je koncepčným príbehom založeným na vyše dvoch storočiach severanských nájazdov od konca 8. storočia (Northumbria, 793) až po časy, kedy si už ako Normani založili na Sicílii kráľovstvo, ktoré v Stredomorí miešalo politické karty až do čias vrcholného stredoveku.
Šesť skladieb je po hudobnej stránke príjemným návratom do deathmetalových čias zo začiatku 90. rokov. „Tankové“ tempá, kov smrti tu vie celkom svižne odsýpať, hrnie sa však hlavne v stredných „maršoch“ a v pomalých pasážach možno hovoriť o death/doom metale. Rezavý, zato hutný zvuk, klasické staroškolské harmónie, dominuje hlboký vokál, doplnený šepotom alebo krikom. Vojnový náboj BOLT THROWER tu funguje v syntéze s apokalyptickosťou raných ASPHYX, všetko v miere autenticity porovnateľnej s americko-nemeckými DEATHEVOKATION. (Veľká škoda, že tí už odpočívajú v pokoji.). V poradí štvrtá „Feasting For Mayhem“ je hudobnou poctou skúste trikrát hádať ktorému čiernemu nórskemu kultu a celkovo album odporúčam hlavne ľuďom, pre ktorých sa death metal tak, ako ho mali radi, skončil pred 25 rokmi.
8 / 10
Vydáno: 2019
Vydavatel: Immortal Souls Productions
Stopáž: 29:02
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.