Pokud bych měl vybrat jen jeden domácí vinyl za punkovou scénu pro uplynulý rok 2019, sáhnu jednoznačně po PROTIJED. Po delší době se tu objevila plnohodnotná straight edge mašina, která i po hudební stránce funguje. Vlastně se dá jít mnohem dál. Tohle je ta nejsilnější „ixkařská“ kapela, co si u nás doma pamatuji. Navíc se jménem, které mohou ostatní jen závidět. Zamrzí snad jen to, že figury, které v PROTIJEDU působí, jsou z velké části veteráni scény. Stále mi tu chybí teenage generace, která by „fotry“ s téměř čtyřmi křížky na hřbetu přejela parním válcem. Daná situace má však i několik bezesporných výhod. Tahle zkušená čtyřka naprosto bez debat ví, co dělá.

Banán má za zády po delší době instrumentální stroj, který se ostrostí a neústupností vyrovná jeho projevu. Konečně! Krom nosných riffových hardcore/punkových rubanic, jakými je titulka „Čuk a Gek“, jsou v hudbě PROTIJEDU i elementy, které jdou více naproti starému devadesátkovému emíčku, a hlavně pak také vazbící špína, jež vám krvácející uši zasype solí. Ač na posledních dvou surovinách PROTIJED nestojí, je to výrazné koření jejich hudby. Navíc dávkované s citem pro věc.

"Viděl jsem tolik slabosti v životech plných odhodlání
a nakreslit si X na pěsti vlastnímu selhání nezabrání
tak zapomeň na hustý kecy i kraťasy Mirka Dušína
tam, kde si myslíš, že to končí, tam to vše teprve začíná"

Jestli je pro PROTIJED něco jasně definované, tak postoje v textech a hrubost materiálu, v němž jednotlivé skladby málokdy přelézají nad dvě minuty. Je to také intenzita, s jakou mě dokáží semlít. Za zmínku zcela jistě stojí i fyzický nosič a vizuál, pod kterým je podpis reportážního fotografa Petra Vrabce. Budu velmi dlouho přemýšlet, u jaké desky do sebe tak skvěle zapadla forma a obsah.

"Lány se táhnou po obzoru
odkvétá šeřík i černý bez
zpíváme další píseň vzdoru
dokud nebude prázdná každá klec"