Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po dlouhých osmi létech se hlásí montrealský kulomet se čtvrtou deskou a opět se jedná o kus z kategorie úplné vyhlazení. BENEATH THE MASSACRE neuhnuli. Byť vyměnili v sestavě celkem zásadní prvek, stále zní, jakoby těch osm let téměř nebylo. A to včetně breakdownových sekaček, jež oprašují z propadlin času. V podání kanadského řeznického kvarteta zní i tyto fragmenty jako ta nejostřejší artilérie.
Nová deska „Fearmonger“ je destruktivní technický death metal té nejvyšší jakosti. Nepodléhá trendům. Jde si tvrdě za svým. Je tu stále jednoduše rozpoznatelná práce Chrise Bradleyho, který kombinuje onanistické pidlikání, kytarové dostihy a betonově riffové kvádry žuly. Zvířecí Elliot Desgagnés svým hlasem naprosto vládne a výrazně zahušťuje celý zvuk kapely. U BENEATH THE MASSACRE vlastně kytara většinou nehraje roli tvrďáka. Veškerou bestialitu a hutnost zvuku garantují vokál a v druhé řadě pak bicí.
Když už jsem ho dvakrát zmínil, pojďme se podívat na novice v kapele. Šestadvacetiletý benjamínek Anthony Barone používá bicí sestavu jako zbraň. Povětšinou zní jako tu více, tu méně přerušovaná kulometná nevyčerpatelná salva. Svého předchůdce, Justina Rousselleho, v tomto ohledu zastoupil beze ztráty kytičky. Jeho nevybouřené mládí dává kapele ještě více dravosti a rychlosti. A to jsem si po minulém albu „Incongruous“ myslel, že něco takového už není možné.
Vadí mi snad jen jediná věc. Občas tu jedou dvě kytarové linky přes sebe, jako na konci skladby „Autonomous Mind“, a ze zvuku a aranžmá pulzujících neonových kytar mi tu naskakuje kopřivka. Mají to BENEATH THE MASSACRE zapotřebí? Musí tímto způsobem uměle zahušťovat zvuk? Za mě je toto krok vedle a bez podobných komedií by byl zvuk možná méně plný, ale o to syrovější a přirozenější.
Kanadské kvarteto na nové desce i po dlouhé pauze neztratilo nic z toho, čím na poli technického novodobého death metalu dominovalo. „Fearmonger“ je další ostrý zářez. Stále je to smrtelná rotační zbraň s vysokou účinností. Nepřináší nic nového, ale v tomto případě nic nového ani nechci. V jejich případě žádám technický nálet a ten jsem dostal. Ve své kategorii toto bude jednoznačně jedna z desek roku 2020.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.