Svět kolabuje a RIP stále píše jeden článek denně, alespoň na něco se můžeme spolehnout. Aby náš těžce zkoušený kolega v první linii, který už za svou kariéru uvařil tolik hudební publicistiky, že by se z toho najedla půlka Číny, nekolaboval, přispěchávám na pomoc s dalším ze svých oblíbených severských respirátorů, které mi poslední týdny pomáhají zbavovat život toxických příměsí reality a neskonalé civilizační debility.

JORDABLOD je one man band z Malmö, jeho hlavu, ruce i srdce tvoří Filip Lundström. Už svým debutem „Upon My Cremation Pyre“ tenhle maník jasně ukázal nechuť hrát podle nastavených žánrových pravidel. Pokud pro některé skupiny představuje black metal pořadové cvičení, pro Lundströma je to prostředek introspekce, zachycení temných vnitřních proudů. Proto se jeho hudba vzpírá přesné kategorizace, je živelná, robustní, neuchopitelná a černá ne tím, kolik očekávaných žánrových tropů v ní najdete, ale kolik temnoty zvládne pojmout.

Na nové desce s apartním názvem „The Cabinet of Numinous Song“ můžeme zprvu vycítit závan ponurého blues, který nás zavede do severoamerických lesů, kde bandy jako PANOPTICON pěstují nezaměnitelný cascadian BM posedlý přírodou, folkem a historií regionu, odkud tenhle subžánr čerpá inspiraci. Pokud zprvu severské vlivy výrazně určovaly podobu americké atmosférické odnože černého kovu, v tvorbě JORDABLOD jako by se mrazivý proud vracel zase zpátky domů.

To je ale spíš žurnalistická berlička, jak švédský band alespoň nějak konkrétně ukotvit. Lundströmova hudba se velmi rychle ponoří do svérázného osobního prostoru plného zneklidňujících disharmonií, hutně vrstvených, prskajících kytarových partů, přímočarých rock’n‘rollových postupů, explozivních blast beatů („The Two Wings Of Becomming“) i hypnotických zpomalení tempa („Hin Ondes Mystär“) až do bezmála drone doomových hlubin.

Hudba JORDABLOD dokáže s neuvěřitelnou lehkostí měnit svůj náboj. Zádumčivý, tklivý úvod „The Beauty Of Every Wound“ vystřídá garážově sršící black’n’rollový riff a skladba najednou tvrdě valí kupředu. Divoce meandrující „Blood And Rupture“ zní jako soundtrack k nihilistické meditaci na vyhaslé sopce, včetně geniálního doprovodu tibetské misky, nástroje, který v black metalu fakt neslyšíte každý den (a mezi námi, je to škoda!). Konzistentnost nahrávky dotváří zvuk a produkce, která díky vysokému dynamickému rozsahu dokáže vybalancovat špínu, hutnost a čitelnost. Není to deska s nejlépe nazvučenými nástroji (bubny se občas ztrácejí v kouři), ale celkový sound přesně koresponduje s poselstvím nahrávky. 

„The Cabinet of Numinous Song“ je deska nepředvídatelně náladová, nekompromisně náladotvorná, naladěná na duševní vlnu svého stvořitele, které se buď chytíte, nebo z ní okamžitě spadnete.

Osobně doporučuju se tomuto osobitému švédskému usebrání zcela poddat. Jeho účinky umí být skutečně katarzní a naprosto odlišné od jakékoli jiné žánrové desky. Soundtrack k pádu civilizace i duševní izolaci!