Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvojka šílenců z Rhode Island vypustila v minulém roce album, které je nejlepší a nejdotaženější z celé jejich pětadvacetileté kariéry. Možná je to tím, že jsem si včera zahrál DOOMa a „Sonic Citadel“ si pustil k tomu. A najednou všechno to peklo kolem a řezání zombíků motorovkou začalo dávat smysl. Některá zvuková aranžmá na „Sonic Citadel“ vám ostatně ten zvuk motorovky ostentativně rvou do uší. Za vámi dusají bicí, bičující vám záda a občas se ozve vzdálený zbustrovaný ječící vokál. Živá zvuková zkáza, nalitá do rockových forem, které proleptává a zvesela teče dál.
Tahle dvojka je v mnoha ohledech kultovní. Pamatuji doby, kdy jihočeská noisová mafie, sdružující se stále pod tagem N.A.A.B., dokázala prodat vlastní babičku za koncert této legendy. Stejně tak si vybavuji spoustu naštvaných obličejů lidí, kteří nikdy nechtěli jet na Brutal Assault, a kvůli LIGHTNING BOLT prostě museli. Byla to POVINNOST. Koncert na Brutalu, na který na vzdálenou scénu přišel ukojit zvědavost i sám principál Tomáš a vydržel tam povinnostem navzdory proklatě dlouho. Stage crew po většinu setu museli držet cabinety, aby se jim nepoložily… LIGHTNING BOLT jsou prostě spíše přírodní úkaz, nežli hudební těleso.
Jejich nová deska je špinavý rock’n’rollový kvapík, který nikdy nepoleví. Bicí běží sprinty a struny zamořují prostor rzí. Po zvukové stránce jde o samorost, který je prostě nenapodobitelný. Po většinu času je to garáž plná špíny a jisker, ale přesto je vše čitelné a ostré. Olejnaté závody v kytarovém pidlikání i diskotéka přibíjená sbíječkou. Repetiční figury, při kterých můžete juchat v rauši nebo čelit hranici šílenství.
LIGHTNING BOLT nahráli svoji nejotevřenější desku. Díky zvuku, v rámci žánru celkem hitovým postupům a nasávání přísad z mnohých dalších žánrů jde o desku, která bude skousnutelná pro mnohem větší skupinu lidí, než tomu bylo do této chvíle. Brian Gibson dokáže krást melodické motivy a následně je mrzačit způsobem, který miluji. Současně si ale drží jasný rukopis, jedinečný zvuk a skladatelský styl. Palec hore.
1. Blow to the Head
2. USA Is a Psycho
3. Air Conditioning
4. Hüsker Dön't
5. Big Banger
6. Halloween 3
7. Don Henley in the Park
8. Tom Thump
9. Bouncy House
10. All Insane
11. Van Halen 2049
Diskografie
Sonic Citadel (2019) Fantasy Empire (2015) Oblivion Hunter (2012) Earthly Delights (2009) Hypermagic Mountain (2005) Wonderful Rainbow (2003) Ride The Skies (2001) Lightning Bolt (1999)
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.