OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Očekával jsem důstojné rozloučení s postavou kapitána Picarda, možná něco ve stylu filmu LOGAN, ale přepočítal jsem se. Hned z počátku mi bylo jasné, že STAR TREK: PICARD bude hrát na nostalgii. Přímo se nabízelo, že se pokusí dovyprávět příběhy nejen legendárního kapitána lodi Enterpise, ale ukáže nám i to, jak dopadly některé další postavy.
Přiznám se, že série "Next Generationů" je mou nejoblíbenější. Na počátku devadesátek běžela na Sky One a RTL a byl to jeden z hlavních důvodů, proč jsem neustále otravoval rodiče s tím, že k životu prostě potřebujeme kabelovku. Jako milovník sci-fi jsem hltal každý díl. S každou další řadou Star Treku však můj zájem upadal. "Deep Space Nine" jsem dokoukal do konce, ale už to nebylo ono, u "Vesmírné lodi Voyager" jsem skončil po Roddenberryho smrti. U řady "Enterprise" jsem vydržel prvních deset dílů a "Discovery" jsem ani nezačal sledovat. Doplním i to, že originální sérii jsem nikdy na chuť nepřišel – ano, já vím, pro pravověrné trekkies jsem kacíř.
PICARD nabízel návrat k tomu nejlepšímu, co pro mě Star Trek představuje. Držel jsem mu palce a možná měl i příliš velké nároky. Přeci jen, už nejsem do sci-fi zapálený desetiletý kluk. Dost z toho kluka ve mně ale stále žije. Možná proto na mě působila všechna ta pomrknutí, jako například to, že seriál začíná tam, kde poslední díl "Next Generation" končí. Takových drobností tu jsou desítky. Současně musím říci, že jsem možná i proto mnohem kritičtější k tomu, jak celý seriál dopadl.
Přitom úvodní zápletka vypadala tak nadějně. Vysloužilý admirál Picard se po velkém fiasku ve velení flotily odloučil od Federace a tráví čas pěstováním vína na rodinném sídle. Trochu zatrpknul a smířil se s tím, že dožije v klidu na venkově. Jeho život naruší mladá žena, u které začne mít silné podezření, že jde o humanoidního androida, který nějak souvisí s jeho přítelem, komandérem Datem. Ten se při poslední misi pro Picarda obětoval. Federace současně po vzpouře androidů zakázala jakékoliv umělé formy života. Ona žena je pronásledována a nakonec zabita romulanskými agenty.
Tyto události zvedají Picarda z jeho poklidného života a on začíná pátrat po tom, co se to vlastně děje. Je tu dost důvodů k tomu začít otevírat bolavé rány minulosti, potkávat staré známé a pustit se do pátrání, ve kterém budou svoji roli hrát jak romulanská tajná služba Tal Shiar, tak i Borgové.
Bohužel pro seriál je nostalgie tím hlavním artiklem, který se tu nabízí. Nové charaktery nejsou příliš uvěřitelné a jsou až okatě ostře vyprofilované na to, aby působily uvěřitelně. Ani nemá smysl je příliš rozebírat. V rámci nostalgie jsem byl připraven seriálu odpustit všelicos, ale závěr působil tak, jako by na jeho napsání byl naverbován tým, který psal poslední "Hvězdné Války". Tedy totálně přitažený za vlasy. A přitom to po prvním díle vypadalo tak nadějně. Bylo zaděláno na to, jak smysluplně dovršit příběhovou linku hlavních postav "Next Generation". Místo toho jsem dostal s každým dílem se zplošťující fanservis. Na ohlášenou další sérii se již dívat nebudu.
Bylo zaděláno na to, jak smysluplně dovršit příběhovou linku hlavních postav "Next Generation". Místo toho jsem dostal s každým dílem se zplošťující fanservis.
6,5 / 10
Vydáno: 2020
USA, 2020–2021, 16 h 37 min (Minutáž: 43–59 min)
Tvůrci: Akiva Goldsman, Michael Chabon, Kirsten Beyer, Alex Kurtzman
Režie: Hanelle M. Culpepper, Jonathan Frakes, Maja Vrvilo, Akiva Goldsman, Douglas Aarniokoski
Scénář: Michael Chabon, Akiva Goldsman, James Duff, Kirsten Beyer, Ayelet Waldman
Kamera: Philip Lanyon, Darran Tiernan
Hudba: Jeff Russo
Hrají: Patrick Stewart, Alison Pill, Isa Briones, Evan Evagora, Michelle Hurd, Santiago Cabrera, Harry Treadaway, Jeri Ryan, Peyton List, Brent Spiner, Tamlyn Tomita, Jonathan Frakes, Jonathan Del Arco, Rebecca Wisocky, Jamie McShane, Orla Brady, Ann Magnuson, Marina Sirtis, John Ales, Lulu Wilson, Necar Zadegan, Merrin Dungey, Evan Parke, Dominic Burgess, Maya Eshet, David Paymer, Wendy Davis, Marti Matulis, Jason Liles, Graham Shiels, Amirah Vann, Donny Boaz, Mason Gooding, Douglas Tait, Landry Allbright, pes Dinero, Barbara Eve Harris, Derek Webster, Jade Ramsey, Nikita Ramsey, McKenzie Westmore, David Paymer (a.z.), John Ales (a.z.), Alice Krige (a.z.)
Producenti: Ralph Gifford, Kirsten Beyer
Střih: Andrew Coutts, Sarah C. Reeves
Scénografie: Todd Cherniawsky
Kostýmy: Christine Bieselin Clark
Pluvanec fanusikom Star Treku
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.