PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Brněnská trojka KRUHY už potřetí zvedá zástavu francouzské emo hardcoreové školy. Na aktuální nahrávce, nazvané jednoduše EP III., se nijak neodchylují z cesty, kterou vytyčili na předchozích dvou zářezech. Punkové kvapíky táhnou přes jednoduché akordovky a brnkačky a já marně vzpomínám, kdy jsem u nás naposledy zaznamenal žánrově spřízněnou kapelu, která by jela tak pěkné melodie. Stylově spřízněná hrušovanská parta RUTKA LASKIER na to přece jen jde trochu jiným stylem, rozhodně pomáhá dvoukytarový tandem. KRUHY si vystačí s málem. Jedna kytara, basa, bicí. Prostředky jsou v rámci žánru využity na dřeň. Místa, kde ve skladbě „Pocta ztracenýho času“ nahrávku přikrmují další kytarovou linkou, jsou parádní a určitě je tu cítit místo na další parádní harmonie v jiných místech.
Cením, že kompozice jsou v rámci možností dostatečně rozmáchlé a nestydím se říci epické. Nový materiál je jednoznačně nejdál, co se týče aranžérské zručnosti. Melodie, souhra basy a kytary, rytmické sekačky s tendencí hrát si s polyrytmikou i celkovou dynamikou skladeb. To všechno tu funguje na jedničku. Od roku 2015, kdy vyšlo první EP, KRUHY neustále zrají. To se týká i nahrávání jako takového. Materiál je na domácí DIY poměry dotažený po všech stránkách. Navíc všechny zvukové nedokonalosti a "špíny" do žánru vlastně patří.
V českých textech je cítit patos, který je chvilkami až úsměvný v souvislosti s osudovostí některých hudebních pasáží, ale alespoň se to neschovává za cizojazyčné zdi a bouchne vás to rovnou do nosu. Důležité je tu zmínit, že veškeré peníze, kterými KRUHY podpoříte, jdou brněnskému hudebnímu svatostánku Bajkazyl, který jako všechny ostatní bojuje o přežití v této době.
Tohle mi v našich luzích a hájích už dlouho chybělo.
1. Déšť
2. Řeka
3. Odletět
4. Pocta ztracenýmu času
5. Smutek
6. Sníh
EP III. (2020)
EP II. (2017)
EP I. (2015)
Vydáno: 2020
Vydavatel: DIY
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.