OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vůbec jsem nechápal, co na tom lidi mají. Měl jsem pocit, že je to nafouknutá bublina. Zkoušel jsem to rozkoukat třikrát, ale asi nepadlo to správné období. Počtvrté mě to vtáhlo a já fascinovaně hltal příběh, který kdyby se nestal, vypadal by jako přestřelená sbírka nesouvisejícího bizáru z pera pisálka, co má problém udržet myšlenku a moč.
Hlavní „hrdiny“ trefně shrnuje jeden z vypravěčů hned v prvním díle. „Lidé od zvířat jsou šílení. Jsou napůl mimo. Jsou to blázni. Lidé od opic jsou zvláštní, ale … lidi od velkých koček jsou hajzlové, co vám vrazí kudlu do zad.“
V USA se dnes chová více tygrů v zajetí, než je na celém světě ve volné přírodě. Joe Exotic je vidlák z Oklahomy, který má na 200 velkých koček. Vlastní něco, co by s určitou dávkou nadhledu bylo možné označit jako ZOO. Joe Exotic také miluje zbraně a ve velkém je nakupuje. Žije s dvěma manžely, z nichž jednomu by mohl dělat otce. Zřejmě také bere/distribuuje drogy. Kandiduje na prezidenta. Později na guvernéra. Zdá se vám to „moc“? Ne. Podobně švihlí jsou i všichni ostatní, kteří se motají kolem.
Seriál postupně představuje další figurky z businessu a vám začne pozvolna padat čelist. Je v tom tolik špíny. Původně zamýšlený dokument se měl věnovat chovu „velkých koček“ v USA. To, jak se na příběh nabalovaly další události a s jakými osobnostmi tvůrci přicházeli do styku, tento úvodní záměr nakonec zcela překreslil. Vznikl tak spektákl, který na sebe chaoticky vrství děje.
Jsem přesvědčen o tom, že svůj podíl tu mají i tvůrci, kteří velmi umě pracují s emocemi diváka a věci odhalují postupně a pozvolna. Na konci máte pocit, že to snad ani nebyl dokument, ale spíše nějaká hodně ulítlá reality show. V závěrečném díle, kdy probíhají rozhovory s lidmi, co se v TIGER KINGovi objevili, to trochu působí, jako by hráli někoho jiného. Zajímavé je také to, že se již chystá plnohodnotné filmové zpracování Tiger Kinga.
Postupem času na povrch vyplavou další závažné okolnosti, které trumfnou původní téma. V rámci děje se řeší vražda a plánování vraždy. Vše začíná mít rozměry cirkusové gangsterky. Věci začnou nabírat ještě šílenější obrátky a vy si přestanete pokládat otázku, kdo vlastně je Joe Exotic, protože to přestane mít smysl. Ke konci vám ho začne být líto. Přes to všechno, že je to egomaniak, kterého pohání nenávist. Muž, který dělá šílené věci jen pro pozornost a sledovanost. Současně si začnete připouštět, že v dnešním světě, kde hodně lidí touží „být viděno/natáčeno“ jde vlastně o celkem běžné motivace. Ego je nejtvrdší droga. Stejně tak touha po pozornosti světa. Sám ve svém okolí mám malé J. Exoticy. A rozhlédněte se kolem sebe, možná jich také pár najdete.
Nejbizarnější dokument v tomto i jakémkoliv jiném vesmíru.
Vydáno: 2020
Vydavatel: Netflix
USA, 2020, 5 h 58 min (Minutáž: 40–49 min)
Režie: Rebecca Chaiklin, Eric Goode
Kamera: Damien Drake
Hudba: Mark Mothersbaugh, John Enroth, Albert Fox
Hrají: Joe Exotic, Carole Baskin, Stephen Colbert (a.z.), David Letterman (a.z.), Shaquille O'Neal (a.z.), Bhagavan Antle, Howard Baskin, John Finlay, Eric Goode, Rick Kirkham, Joel McHale
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.