PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kdybych dostal korunu pokaždé, když jsem slyšel, že to či ono je poslední deska SWANS, byl bych možná milionář. Dobrá, tak milionář asi ne, ale mohl bych si klidně koupit třeba zmrzlinu. Gira je zpět. A SWANS se proměnili.
Z kapely se stává průtokový ohřívač hudebníků, které si ten labutí generál tvaruje podle svých potřeb. Tentokrát nasál například Tobyho Dammita, který deset let fungoval s Iggy Popem a nějakou dobu to táhl například s Nickem Cavem a BAD SEEDS. Do SWANS integroval i jazzové experimentátory THE NECKS z Australského Syndey. Kolem pevného základu, kterým je například Norman Westberg nebo Chris Hahn, se tak protáčí celá řádka dalších lidí, včetně elektronického producenta Bena Frosta, jenž by měl s kapelou jezdit i živě.
Ačkoliv se principál kolotoče zvaného SWANS obklopil různými lidmi, tak výsledek nezní nijak revolučně. Jsou to SWANS. Zlí jazykové tvrdí, že Gira vykrádá sám sebe, a to nejen starší tvorbu této kapely ale i polohy, které odkrývá na sólovkách pod jménem ANGELS OF LIGHT. Pravda ale stojí opodál. Tahle kapela nemůže být jiná. Stále to bude syrový, magický realismus, přefiltrovaný přes špínu, country, čarodějné domorodé rituály a uhrančivé plochy. Vždy to bude hudební hypnóza. Současně je tu cítit další hudební posun. Gira je uvolněnější, písničkovější a možná o něco tišší. Opar zvukového radikála, za kterého jsem ho vždy měl, se pomalu rozplývá. Určitá hrubost SWANS je na novince obroušena.
Díky tomu ve skladbách nacházím více hudebních nápadů a mnoho z nich je mnohem hitovějších, než kdykoli před tím. Tam, kde vás Gira dříve zahnal do kouta trýznivými repeticemi, nyní probleskují klidnější motivy, které ani zdaleka nejsou tak útočné jako v minulosti. Dá se říci, že „Leaving Meaning“ je přístupnější a otevřenější. Celkem chápu, že skalní fanoušci kapely ji nemusí mít rádi. Michael Gira na tohle nikdy nehrál. Není to člověk, co by svým posluchačům něco dlužil nebo potřeboval komukoli něco dokazovat.
Klidnější, jemnější a otevřenější víc než kdykoliv před tím.
7,5 / 10
Michael Gira
- vocals, electric and acoustic guitar
Kristof Hahn
- lap steel guitar, electric guitar, acoustic guitar, vocals
Larry Mullins
- drums, Mellotron, percussion, vibes, vocals
Yoyo Röhm
- bass guitar, double bass, keyboards, vocals
1. Hums
2. Annaline
3. The Hanging Man
4. Amnesia
5. Leaving Meaning
6. Sunfucker
7. Cathedrals of Heaven
8. The Nub
9. It's Coming It's Real
10. Some New Things
11. What Is This?
12. My Phantom Limb
The Beggar (2023)
Leaving Meaning (2020)
The Glowing Man (2016)
To Be Kind (2014)
The Seer (2012)
My Father Will Guide Me Up a Rope To The Sky (2010)
Soundtracks For The Blind (1996)
The Great Annihilator (1995)
Love Of Life (1992)
White Light From The Mouth Of Infinity (1991)
The Burning World (1989)
Children Of God (1987)
Holy Money (1986)
Greed (1986)
Cop (1984)
Filth (1983)
Vydáno: 2019
Vydavatel: Young God/Mute
Stopáž: 82:34
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.