OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pátý díl bude o depresi, zmaru a temnotě. Desek není mnoho, ale o to jsou hutnější a výživnější. Za poslední rok sbírka nejlepší hřbitovní i záhrobní tématiky, rámovaná černokovem, funeral doomem, post metalem a H. P. Lovecraftem.
Morbivod mě vždycky míjel. I když oba žijeme po téměř stejnou dobu ve stejném městě, jeho tvorba se mi vždy obloukem vyhýbala. QUERCUS jsou výjimkou. Pro mě jednoznačně to nejlepší, co jsem kdy z jeho produkce slyšel. Funerální doom, kterému dominují varhany, mě neustále svojí náladou hází do hororové pohádky Panna a netvor od mistra Juraje Herze. Monumentální masiv z katedrály a plačící záhrobní kytary. Sedmá nahrávka QUERCUS je zdaleka nejdál z celé diskografie jak po stránce hudební, zvukové i vizuální. Všechno zapadlo tam, kam má.
Pohrobek mrkvového Satana, zvaného !ÚL.. Kdo zná minulost, nebude překvapen. Blackmetalová řemeslná poctivost, české texty, důraz na čitelné melodické linky a povětšinou střední tempa. Pekelná pětka dokáže i po odchodu Zubucha držet srozumitelnost a poetičnost v textech balených do infernálního skřehotáku a stejně tak atmosféru. Nádavkem je tu stále několik důležitých míst, ke kterým se budete rádi vracet.
DROM se rozhodli udělat skoro dvacetiminutovou litanii se zvukem, který lze označit za to nejvzdušnější, co jsem z jejich útrob slyšel. Na žádné jiné jejich desce nezní liberecké bažiny tak vodnatě. Zvukové odtučnění ale neznamená, že tu DROM nedokáží pracovat s osudovostí a tíživostí, ba naopak. Atmosféra úplňkové půlnoci nikdy neměla lepší zvukovou kulisu. BLUES FOR THE REDSUN tu jsou ve své klasické poloze. Šestnáctiminutový riffový válec ohlodaný na kost. Hudební úmor, infikovaný prašivinou.
Deska, na které se z Frodysova one man projektu stala plnohodnotná kapela s regulérními členy. Přísaha na artefakty H. P. Lovecrafta stále trvá a stejně tak určitá stylová neukotvenost, která v sobě integruje black metal, post rock i papundeklové klávesové stěny. „Øakvyl“ rozhodně stojí za zmínku díky cílevědomosti a ambicím, bohužel jim v cestě stojí dvě hlavní překážky. Zvuk a nesoudržnost. I tak tu jednoznačně má tato výjimečná deska své místo.
QUERCUS – Verferum
DROM/BLUES FOR THE REDSUN - Fullmoon Alchemy Narcotic Session
HNUS UMÍRAJÍCÍ – Hnus umírající
POSTCARDS FROM ARKHAM – Øakvyl
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.