Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kytarově odlehčenější díl, který sdruží pár opravdu výjimečných a žánrově neuchopitelných počinů. Čtyři nahrávky, které jsem dnes vybral mám zaryté hlavně pro jejich náladovost, které je pokaždé jiná. Často se k nim vracím hlavně díky tomu, jak zvláštně a nezávisle na mě z té naší domácí scény zírají.
B4 – Plastová okna
Snová podivnost po křídly labelu Polí5. OTK na ayahuascovém tripu. Sbírka nedefinovatelných, ale silně znejišťujících nálad, které někdo nalil do formy, neochotně obtahující elektro-experimentální šablonu. Tomáš Procházka deklamuje texty, které mi poetikou připomínají ty nejdivnější sny, které se mi zdají, když mám teploty nad 39 a mozek se mi dostává do vrtule. Stále mě ale baví se k této desce vracet a nechat ji na sebe působit. Je to jako okno do pokřivené reality z jiného časoprostoru.
FOTBAL – Moon Landing Revival
Jihočeská odpověď na MANON MEURT. Kytarová hypnóza, filtrovaná přes typickou budějickou špínu, kterou povětšinou zachytává síť sdružení Noise ASSault Agency Budweiss. Zahoďte romantické věnce z lučního kvítí, tohle je zlej shoegaze, kterej dokáže kousnout. Zapomeňte na zasněné pohledy do přírody za zvuků natahovaných nekonečných kytar, toto je zhudebněná kocovina, ve které se topíte. A ačkoliv se vás tu a tam snaží vytáhnout ženský vokál, není radno se na něj spoléhat.
DOKRUHU – Dokruhu
Je tu něco z Johnyho Cashe a něco ze SWANS. Hypnotický country, který se protáhlo popelnicí a místy přeřadí na prychedelický rock’n‘roll. Táhlé kytary, magická rozmlženost a temnota. Zvuk z Golden Hive, takže i když jsou jen tři, má to potřebnou šířku. Sebevědomá deska s vlastní tváří, která se nesnaží nikomu ani sobě nic dokazovat.
TRUE FIR – True Fir
Poprock, co by letos hrál v pátek na Fluff festu hned poté, co by skončila hlavní scéna na Psytentu, kdyby Fluff nezrušili. Proč? Protože se nám tu v jednom balíčku sešli REMEK, PRODAVAČ a PACINO a zdaleka nejen proto. V tu chvíli bych já osobně měl vše, co bych potřeboval. Klidnou chytrou kytarovku, při které si sednu do trávy a nechám se kolébat jejím devadesátkovým étosem. Kam bych chodil. Všechny ploužáky od FOO FIGHTERS sem přijdou za mnou.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!