„If intelligence is sexy, then this is porn”. Kratičká, leč zcela výstižná charakteristika návratového alba …AND OCEANS. Pro pořádek dodejme, že jejím autorem překvapivě není nejmenovaný státní úředník z Hodonína, nýbrž jistý surfař nečekaně se vynořivší z vln Youtube. Nezbývá než kývat na znamení souhlasu, narážka na signifikantní rozdíl mezi „A.M.G.O.D.“ a novinkovým záznamem „Cosmic World Mother“ je prostě všeříkající.

…AND OCEANS? Snad jen obyvatelé starého centra Metalopolisu, jenž pod ochranou střech barokních činžáků ve svých křeslech užívají podzimu života vědí, odkud vítr vane. Na zaprášené poličce, v bezprostřední blízkosti tučného strakapouda z míšeňského porcelánu, spočívá pečlivě udržovaná sbírka pásek TDK. Na okopírovaném obalu jedné z nich čteme poměrně kostrbatě pojatý titulek „The Symmetry Of I, The Circle Of O“. Je to poslední deska „pravých“ …AND OCEANS a je stará už dlouhých jednadvacet let.

Životopis seveřanů nezabírá příliš mnoho stránek, o to více je však pestřejší. Finové nastartovali svou kariéru velmi slušným debutem „The Dynamic Gallery Of Thoughts“, kterým notně zčeřili vlny symfonického atmo black-metalu. Psal se rok 1998 a my si doma pouštěli EMPEROR a LIMBONIC ART, slabší žáci se pak spokojili s COVENANT nebo DIMMU BORGIR. Hned o rok později vyšel zásadní záznam „The Symmetry Of I, The Circle Of O“, kde se kapela žánrově posunula směrem k lehce „avantgardněji“ pojatému sympho blacku.

Pakliže inteligencí disponuje žena, je to bezesporu sexy, pokud s tímto tvrzením pracují …AND OCEANS, je to už o poznání více diskutabilní. Úvodní skladba třetího alba „A.M.G.O.D.“ naznačuje, že neposedná sestava z Pietarsaari se opět vydala o dům dál, tentokráte až někam ke hranicím elektro-industriálního království, na jehož území autor tohoto článku vstupuje jen ve výjimečných případech. Schizofrenní diskografie Finů dostala korunu v podobě ještě o poznání bizarnějšího „Cypher“, poté již jméno …AND OCEANS z mapy hudebního světa mizí a místo něj přichází na scénu projekt HAVOC UNIT, pod jehož vlajkou se někteří bývalí členové kapely dále realizovali v převážně black/death industriálních intencích.

Návrat …AND OCEANS, kor po dlouhých osmnácti letech, byl pro mě novinkou z kategorie naprosto nečekaných. Jelikož mi poslední dvě členky diskografie (jakkoli se i na nich nacházejí velmi slušné skladby) k srdci úplně nepřirostly, nepřistupoval jsem k této zprávě s kdovíjakým nadšením či přehnaným očekáváním. O to příjemněji mě kolekce „Cosmic World Mother“ překvapila. Zakládající členové Timo Kontio a Teemu Saari totiž opět pozměnili žánrové působiště a velkým obloukem se vrátili zpět do starého dobrého hájemství symfo/atmosférického black metalu. Ovšem pokud čekáte návrat někam ke „The Dynamic Gallery Of Thoughts“, musím vás zklamat. Ostatně, dávno byste měli vědět, že seveřané na jednom místě dlouho přešlapovat nesvedou.

„Cosmic World Mother“ je bohatá, nastrojená a pompézně pojatá nahrávka. Hned první vlaštovka „The Dissolution Of Mind And Matter“ nám poskytne poměrně dobrou představu o náplni návratové kolekce. Finové tentokráte vsadili na reprezentativní, vyloženě košatá a bohatě kvetoucí aranžmá, přesto v nich neutopili svůj cit pro postupnou gradaci skladeb ani talent složit velmi srozumitelné a dobře zapamatovatelné refrény, navíc podepřené skutečně solidními melodickými motivy (slyšte „Five Of Swords“, „The Flickering Lights“, „Vigilance And Atrophy“ nebo „As The After Becomes The Before“). Velkolepě pojatou stavbu desky vyztužuje důrazná rytmika, velmi často okořeněná zběsilými nasypanými výpady, tedy tradičním atributem, který pamětníci dobře znají i z prvních třech desek kapely. Stejně sympatický jednotící prvek je i strhující vokální performance Matthiase Lillmånse (FINNTROLL, CHTHONIAN…). Nejedná se o žádné laciné krákorání kdesi na pozadí, nýbrž o naléhavý, přesvědčivý (částečná srozumitelnost jest plusem) řev navíc disponující oním ostrým blackovým odstínem.

Kde Skandinávci naopak trochu pokulhávají, je dramaturgie desky. Příkladem budiž hned první tři skladby, které, ač vybaveny dostatečným diversifikačním arsenálem, uhání ve více méně totožném tempu a lehce se do sebe slévají. Finové se sice snaží tracklist ředit (instrumentálka „In Abhorrence Upon Meadows“) a do skladeb implementovat komornější předěly („Helminthiasis“ nebo titulní kompozice), přesto se jim opravdový klín do „flow“ nahrávky podaří vrazit až v samotném závěru, kdy přichází čas pro výpravnou a rozmáchlou skladbu „The Flickering Lights“. Velká škoda, že se …AND OCEANS nepodařilo na „Cosmic World Mother“ zařadit ještě alespoň jednu skladbu podobného charakteru a trochu tak narušit onen divoký epicko-majestátní ráz jejich comebackové sbírky.

Páté album a pátá tvář …AND OCEANS. Osobně se mi velmi zamlouvá a společně s již několikrát zmiňovaným „The Symmetry Of I, The Circle Of O“ ho stavím na vrchol diskografie žánrově velmi neortodoxních Finů. „Cosmic World Mother“ je hitová, zábavná a zároveň hodně agresivní blacková deska vyvážená vznosnou, nikoli však otravnou symfonickou složkou. Ač klávesy hrají jednu z hlavních rolí, nesnaží se zbytečně sólovat a narušovat pevnou integritu kolekce, nýbrž ji vkusně doplňují a ještě více umocňují její velkolepost a rozmáchlost. A pokud už chválíme, musíme dodat, že grafická stránka ztvárnění bookletu rovněž stojí za zvýšenou pozornost. Po všech stránkách podařený návrat.