Satanističtí Simpsons v komiksu nebo ještě lépe Addamsova rodina stižená blackmetalismem. Ten koncept byl jednoduchý. Na počátku pár bublin v černobílých komiksových stripech na webu. Jsou základní tu charaktery: Táta Sløth, mamka Lucyfera, teenagerka Lilith a malý Leviatan. Táta hraje v kapele BELZEBUBS, kde jsou další členové, občas se objeví babča, které děda už zemřel, ale to nevadí. Jeho mrtvolu je možné vykopat. Malej má pod postelí příšery, se kterými si hraje, na dovolenou se jezdí do pekla a Kerberos je prostě celník. Je vidět, že ke gotice, black metalu a satanismu autor přistupuje s patřičným nadhledem a současně s láskou. Sluší se dodat, že autor Jussi-Pekka Ahonen hrál ve finské kapele WOLFPACK, dvakrát podtrhuji finské, aby snad někdo nezaměňoval se švédskou crustovou bestií.

Krom rodinky tu jsou samozřejmě další figurky, členové BELZEBUBS. Blackmetalové kapely, která se snaží prorazit. Stripy se line několik příběhových linek, jež rozvíjejí jednoduchý příběh kapely. Jedna je hlavně o tom, že BELZEBUBS hledají bubeníka a lehce na to navazuje story teenagerky LILITH randí s klukem, který by se na bubenickou stoličku hodil, ale neposlouchá black metal. To je problém. Ostatní se většinou se ale točí kolem rodinného života satana uctívající rodinky a kapely. Mnohé jiné memy působí samostatně a jen si utahují z černokovových klišé.

Ahonen se dal slyšet, že původních pár stripů prý mělo terapeutický ráz, ale nějak se to zvrhlo. Z rodinky i kapely se stal fenomén. Možná proto, že pod vrstvou warpaintu, špičatých stahováků a pekelnictví se skrývá milující rodinka, která řeší normální život. Jen je trochu „šoupnutá“. To ale odhalíte až později, protože je vidět, že prvotní záměr Ahonena rozhodně nebyl v tom, vystavět kolem kapely a rodinky celý mýtický svět. Jako by ty první stripy opravdu začaly žít vlastním životem a vyžadovat od autora stále větší péči. Postupem času už nejde jen o osamocené komiksové stripy, které mezi sebou poněkud stydlivě hledají vztahy. Najednou tu ten celý svět je a celá situace mi trochu připomíná české „Opráski sčeskí historje“. Stejně i tady platí, že s časem se zvyšuje vtipnost a kvalita.

Je třeba podotknout, že to není jediný komiksový svět s hudební tématikou, který Ahonen vytvořil. Je tu ještě komiksová série „Sing No Evil“. Jaký je mezi nimi rozdíl? BELZEBUBS svět komiksu nestačí. Fanoušci chtěli víc. Mnohem víc. Už jim nestačilo mít jen mýtická alba, vymodlili si opravdovou kapelu. A tak vznikly první kreslené videoklipy a nakonec i regulérní nahrávka, u které se stále spekuluje, kdože to za ní vlastně stojí. Ve Finsku to „Pantheon of the Nightside Gods“ dokázali dotáhnout na špičky hitparád. Black metaloví GORILLAZ? Dočkáme se i koncertního turné? Možná, kdo ví?

Stále cítím, že BELZEBUBS jsou vlastně na začátku a potenciál, dělat si srandu z blackmetalové ortodoxnosti, je mnohem větší. Ahonen přes poněkud nevyvážené počátky, které jsou citelné i v první části knihy, dokázal najít ten správný směr.