Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V 90. rokoch, keď sa na Slovensku práve death metal stal žánrom, ktorý sa najlepšie učil, ako fungovať v kontakte s UG svetom a navyše tam nepôsobiť len ako rarita z rázovitého regiónu, bola scéna početná a bohatá aj na silné zjavy. Nové spolky vznikali na miestach, o ktorých ste ani nemuseli vedieť, ak ste niekde v okolí nežili. A tak nám do redakcie MHcs došlo aj demo skupiny DISGRACE. Keďže hrali death metal, o to skôr bolo treba v recenzii podotknúť „trochu sa spamätajte, pod týmto názvom už nejakí piatok hrnie kov smrti partia vo Fínsku, majú vonku album a nie sú úplne neznámi.“ Bola taká doba, mali sme tu na Slovensku aj CREMATORY... Kedysi žili ľudia, čo dobrú radu ocenili a tak si títo konkrétni mládenci na ďalšie demo „Real Face Of Your Faith“ už dali logo DISGRACE FALL.
Tento metalový príbeh z Bošian (okolie Trenčína) tu nie je len tak, aby sa zaflákol priestor, pretože traja členovia DF, ktorí dobojovali kedysi v roku 2009, sa na scénu vrátili ako SYNAPSE FAILURE. V podstate začali hneď potom, čo predošlý podnik zatvorili, ale odhadujem, že dlhé roky boli skôr „mimo dosah radarov“, demo z roku 2016 som ani nezaregistroval. Od leta minulého roku však je na svete ich debutový album a teraz bude reč o ňom. Je v podstate jedinou položkou v diskografii SF, keďže z ôsmich, bez intra siedmich skladieb dve vyšli osobitne ako single, aj to len digitálne. Materiál pripravila zostava Michal Štrbka (basgitara, hlavný vokál), Peter Benko (gitara, vokály), Martin Benko (gitara) a Peter Balušík (bicie, jediný nehral aj v DISGRACE FALL).
Slovenská DM scéna je poslednú dekádu výrazne menšia než v časoch „zlatého veku“, prsty oboch rúk mi tuším vystačia na to, aby som spočítal spolky, ktoré ju ťahajú tak, ako to má hudobne vyzerať a (platí pre mladú generáciu) zároveň neznejú ako návrat o štvrťstoročie späť. Od chalanov, ktorí začali v „ozajstných“ old school časoch, sotva možno čakať, že pri návrate s novou kapelou udrú s nejakou sofistikovanou deathmetalovou modernou či drviacou brutalitou a extrémom ako prvým zákonom, prípadne s technickou ekvilibristikou, neprekvapí teda, že SYNAPSE FAILURE sú po deathmetalovej stránke typicky 90-kovou bandou. To však neznamená, že tieto „staré kúsky starého psa“ zavrhnem ako zbytočné, pretože ako oživovatelia slovenskej DM tradície SF na debutovom albume fungujú vskutku dobre. Typicky slovenské je už znenie, takto by staré domáce „kulty“ zneli, ak by si niekto v príliš často plochom a nevýraznom Exponente vedel dať rady s kovom smrti.
Hudba samotná je znovuoživením slovenskej školy, pre ktorú boli štandardnou výbavou ostré náklepy, úderné stredné rytmy, náladovejšie plochy, sklon k výrazným harmóniám a nulový strach z melódií. Nemožno zabudnúť ani na tunajší veľmi typický kontrast či duet hlbokého growlu a temného, zúrivého škreku, ktorý sa tu v raných 90. rokoch zjavil a vžil ako inšpirácia hlavne z grind coru. V tunajšom „starom“ death metale hĺbka prevládala vždy aspoň mierne, u SF sú miestami obe polohy v pomere jedna k jednej, čo v rýchlych a melodických výpadoch môže vyznievať black/deathmetalovo. Black by som do tohto však neťahal, „Submisively Welcome Death“ je totiž tá istá krvná skupina ako DEPRESY, MALTUM, CARRION, INSEPULTUS, AMORBITAL, debut SANATORIUM (s „Arrival...“ to má styčných bodov celkom dosť) a podobní klasici. Výbušný death metal bohatý na melódie, agresivitu i vášeň, zložený skúsenými hudobníkmi, ktorí svoje nápady dokážu realizovať na patričnej úrovni. Nemyslím si, že toto je na rok 2019 a aj 2020 málo, lebo v 90. rokoch by takáto nahrávka patrila medzi to najlepšie na scéne. Dnes skôr nostalgicky príjemná než ohromujúca vec, ale ak vám chýba 90-kový SKDM, toto je pre vás úplne presné.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.