Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Prvotina „When Landscapes Bled Backwards“ athénských nekompromisních drtičů byla jedním z nejsebevědomějších deathmetalových debutů minulé dekády. S potěšením lze konstatovat, že kapela od té doby neusnula na vavřínech a na svých deskách neustále zvyšuje pomyslnou laťku kvality. Letos servíruje už čtvrtou plnohodnotnou desku a ani na té necítím sebemenší zaváhání. Recept na úspěch mají přitom SICKENING HORROR stále stejný. Spočívá v přesném vybalancování melodičnosti, techniky a syrovosti.
„Chaos Revamped“ si uchovává hrubost, přičemž pracuje s technicky náročnými aranžemi. Díky tomu si neudržuje chladný odstup jako mnoho jiných továren na smrtící kov, jež inklinují k techničtější formě žánru. I na aktuální desce jsou místa, kde principál souboru George Antipatiss s ledovým klidem předvádí prstolamné dostihy na hmatníku, ale vždy je prokládá i riffovou řezničinou, která má potřebný tlak.
Už titulní skladba „Outburst“ rozehrává partii stopek a melodických kvapíků, neustále rozvádí hlavní motiv tak, aby nenudil, nechává ho otáčet se z různých stran a posluchače zásobuje různými úhly pohledu. A když už se zdá, že by to mohl posluchač prokouknout, vetkají do skladby sólo. SICKENING HORROR tu často rozvíjejí jeden nebo dva nápady a vždy vám je ukáží z nové perspektivy bez toho, aby tyto pokusy působily jakkoliv fádně.
Více než u předchozích alb mám u „Chaos Revamped“ pocit, že v něm tepe thrashmetalové srdce, které zatěžkává deathmetalová důraznost ve zvuku, progresivní kudrlinky a hrubost ve vokálech. Hlavně u kytar ale člověku nemůže ujít poklona, kterou tu Antipatiss skládá nejenom králům progresivního death metalu konce devadesátých let, ale i thrash metalovým hrdinům.
1. Outburst
2. Fragments of Time
3. Transmutation
4. ubical Void
5. Monarch
6. Chaos Revamped
7. Dawn of the Sick
8. lacial Warfare
9. Loophole
10. Fire Imploded
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.