KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dalo se očekávat, že nová nahrávka brooklynských „Goldenmasks“ bude ještě více experimentální a alternativní, než cokoliv před tím, ale skutečnost zdaleka přeskočila má očekávání. IMPERIAL TRIUMPHANT nikdy nebyli kapelou, kterou by šlo nějak jednoduše zařadit. Současná deska je ale žánrově tak košatá, že je velmi obtížné hledat jakékoliv srovnání, ačkoliv ve své podstatě navazuje na cestu, kterou naznačila před dvěma lety „Vile Luxury“.
Už při první skladbě si všimnete, že bicí souprava silně nasákla jazzovostí a progrockem, kytary téměř vůbec netlačí, basa si libuje v ekvilibristickém bublání, ačkoliv její zvuk je vzhledem k progově zaměřeným linkám zkreslen značně špinavě, a pak tu stále zůstává extrémně metalová vokální kreace, která vzhledem k instrumentálnímu podmazu působí téměř nepatřičně. Na první poslech se u toho budete kroutit, jak šíleně protikladů vám útočí na smysly. Obhájci čistoty metalových žánrů by se k „Alphaville“ vůbec neměli přibližovat, jinak jim hrozí duševní újma. Mám pokračovat? No dobře, já vás varoval.
Občas mám pocit, že kdybych si odmyslel zpěv, některé disharmonické postupy a z povrchu odfouknul ten sirný prach, tak objevím math-rockovou partičku, která se baví kytarovými a rytmickými zběsilostmi. Velmi často jsem si vzpomněl na své miláčky EPHEL DUATH, kteří s black metalem zacházeli stejně neurvalým a možná i nepříčetným způsobem.
Najdete tu propastné rozdíly už jen v počácích skladeb, kdy jednu jsou IMPERIAL TRIUMPHANT schopni začínat disharmonickou sekačkou, co nemá ani pořádné zkreslení, a další pak líně se převalující trubkou, posazenou nad klavírní kavárenskou improvizaci s feelem třicátých let. Hodně se tu daří měnit barvy kytar, od zvuků, které evokují skoro theremin, přes chvějivé disharmonické riffy až po hodně znepokojivé kytarové drbačky, ve kterých poznáte blackmetalové kořeny ansámblu. Pozornost se vyplatí věnovat i bicí soupravě, jež se vyznačuje opravdu nezvyklou hravostí. A to jak zvukovou, tak v tom, jak zábavně láme různá blackmetalová, progrocková a další klišé.
Bonusem jsou dva covery, které ukazují dvě současné tváře IMPERIAL TRIUMPHANT. Ta první je metalově ortodoxní a i když taví „Experiment“ od VOIVOD ve svém hudebním kotli místy k nepoznání, tak si zachovává určitou příčetnost. Druhý si bere už tak celkem šílenou skladbu „Happy Home“ od THE RESIDENTS a mrzačí ji téměř patttonovským způsobem. Výsledek zní jako bonus track z fantômasáckého majstrštyku „Director's Cut“.
IMPERIAL TRIUMPHANT se ještě více žánrově rozkročili a řádně si zavdali z poháru šílenství. Z výsledku se občas točí hlava. Najdete tu skvělá místa, která na sebe vzájemně útočí a působí velmi protikladně. Jsou tu i melodicky velmi vděčná zákoutí, která mě nepřestanou bavit. Je to jak halucinogenní kocovina, jíž dokážete plně vnímat za střízliva. Rozhodně jedna z nejoriginálnějších metalových desek v roce 2020.
Halucinogenní odtažitá metalová kocovina, kterou dokážete plně vnímat za střízliva. Rozhodně jedna z nejoriginálnějších desek v roce 2020.
9 / 10
Zachary Ezrin
- Vocals, Guitars, Orchestrations
Kenny Grohowski
- Drums
Steve Blanco
- Bass, Keyboards, Piano, Vocals
1. Rotted Futures
2. Excelsior
3. City Swine
4. Atomic Age
5. Transmission to Mercury
6. Alphaville
7. The Greater Good
8. Experiment (Voivod cover)
9. Happy Home (The Residents cover)
Alphaville (2020)
Vile Luxury (2018)
Abyssal Gods (2015)
Abominamentvm (2012)
Vydáno: 2020
Vydavatel: Century Media Records
Stopáž: 59:19
-bez slovního hodnocení-
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.