Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Aktuální desku michiganských řezníků lze chápat jako restart. Už delší dobu jsem měl pocit, že kapela zabředla do určité rutiny, která se promítala jak na pravidelnosti nahrávek, které vycházely co dva roky, tak hlavně byla cítit na umělecké invenci nových alb. Dvě desky, které svítí nejzářivěji v téměř dvacetileté diskografii, tedy „Nocturnal“ a „Everblack“ se přeskočit nepodařilo. Hudebníci, soustředění kolem kytaristy Briana Eschbacha a zpěváka Trevora Strnada, se v uplynulých dvou dekádách řádně točili, nicméně před čtyřmi lety v sestavě zakotvila osoba, která současné tvorbě velmi přispívá. A ačkoliv se tato figura podílela již na předchozí desce, tak nyní se dokázala naplno propojit se všemi ostatními členy ansámblu a vytěžit ze sebe pro kapelu maximum. Tou osobou je osmadvacetiletý benjamínek souboru - Brandon Ellis, který delší dobu fungoval v ARSIS, ale mihnul se i v CANNABIS CORPSE nebo v koncertní sestavě FINNTROLL a SYLOSIS. Člověk by si skoro mohl myslet, že ARSIS jsou taková soukromá farma, kde si THE BLACK DAHLIA MURDER pěstují nadějné hudebníky, neboť i někdejšího kytaristu Ryana Knighta, kapela přetáhla právě z ARSIS.
Právě Brandon do kapely začal přinášet melodické linky a sóla, které odkazují k dřevní škole kytarových hrdinů a občas budí dojem až slabikářových postupů. Kytary tu spřádají síť melodických drbaček, s někdy okatě hitovými tendencemi a nad tím vším se občas prolétne sólo, které by se neztratilo ani v nejryzejším heavymetalovém rytířství.
Paradoxně tak THE BLACK DAHLIA MURDER nejmladší člen vrací na koleje death metalu a zahání veškeré deathcorové démony, kteří michiganské pronásledovali. Ačkoliv si dlouhodobě myslím, že přestože kapela často jezdila turné v rámci deathcorových Impericon cirkusů, tak ze všech účinkujících měla k deathcore nejdále.
Současně je zapotřebí říci jednu zásadní věc. Nečekejte nic originálního. „Verminous“ je řemeslně parádně odvedená práce a hlavně pak vyseknutá poklona metalovým klišé. U mnoha melodických linek mě cukají koutky při pomyšlení, jak lišácky si kapela půjčuje to nejlepší z pokladnice zlatého fondu death metalu. Ale proč ne. THE BLACK DAHLIA MURDER si prostě složili recyklát silných metalových hitovek, ze kterého je cítit láska ke kovové melodice. A ačkoliv může po čase trochu splývat, moc lepších alb v tomto ranku letos nevyšlo.
Recyklát silných metalových hitovek, ze kterého je cítit láska ke kovové melodice. Ačkoliv může po čase trochu splývat, moc lepších alb v tomto ranku letos nevyšlo.
7,5 / 10
Skladby
1. Verminous
2. Godlessly
3. Removal of the Oaken Stake
4. Child of Night
5. Sunless Empire
6. The Leather Apron's Scorn
7. How Very Dead
8. The Wereworm's Feast
9. A Womb in Dark Chrysalis
10. Dawn of Rats
Diskografie
Verminous (2020) Nightbringers (2017) Abysmal (2015) Everblack (2013) Ritual (2011) Deflorate (2009) Majesty (DVD) (2009) Nocturnal (2007) Miasma (2005) Unhallowed (2003) A Cold-blooded Epitaph (EP) (2002) What A Horrible Night To Have A Curse (EP) (2001)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2020 Vydavatel: Metal Blade Records Stopáž: 35:53
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.