Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Brutal death metal z Kolumbie, vydaný u Unmatched Brutality, to je taká smrteľná trojkombinácia, že by som ďalej písať nemusel, proste medzi albumami roka skončí celkom iste. Ale nech sa páči, kapela je z Bogoty, dokopy sa dala v roku 2018 a po jednoskladbovom deme „Schizoid Proliferation Of Insanity“ po nej hneď skočil Jamie Bailey/UBR. Ani sa nečudujem, nejde o zelenáčov, čo to ešte nemajú vybrúsené, obzvlášť bubeník Sander Bermúdez (asi milión angažmánov nielen v BDM žánri) a vokalista Sebastián Guarín (ex-PURULENT, ex-AMPUTATED GENITALS) sú známe mená. Strunová sekcia Mario Franco (basgitara) a Daniel Lara (gitara) takisto vie, čo treba urobiť, aby vznikol album-monštrum.
Osem skladieb za polhodiny, barbarský brutálny death metal kolumbijského strihu, teda prevažne ultrarýchlo, výbušne a šialene, klasický prístup k žánru, akurát že v najvyššom leveli extrémnosti. Priamočiara záležitosť, ak chceš v BDM aj slamy, tu nie sú, budeš musieť ísť niekam inam. Ak chceš masakrovanie, „si satan a máš rád des, tak zostaň tu a nechoď preč“, toto je blízko INTERNAL SUFFERING, len bez desivo majestátnej atmosféry besniaceho kozmického víru. Je tu skôr dusivé pekelné ovzdušie mixnuté s pozemskou neľútostnou tvárou smrti BRODEQUIN a intenzitou najodpálenejších momentov DISAVOWED. Hrá sa pochopiteľne technicky, dnes už BDM na piatich akordoch neutiahneš, ale brutalita je tu hlavným zákonom a stará škola sa predsa len ctí, dokonca tak, že úvodný riff znie ako SEPULTURA model 1989, len po zasiahnutí výbojom z neutrónovej hviezdy. Vokálne cca tri polohy, jedna výlevková, druhá tiež neľudská, tretia taká „normálna deathmetalová“. Tam, kde Sebastián melie ako guľomet, je to hotové inferno. U mňa veľká spokojnosť, ak toto spravili na debute, je sa na čo tešiť.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.