Vztek. Smutek. Zrada. Opuštěnost. Zoufalství… Symfonie silných emocí, krupobití citů, vzedmutá vlna naprosto neopakovatelného a svojského progresivního metalu. Toť základní dojmy a rozmary, které ve mně zanechává jedna z nejlepších úderek současnosti – švédská družina EVERGREY. Jsou tomu zhruba dva roky, co deska In Search Of Truth prorazila hradbu anonymity a učinila ze svých tvůrců uznávané veličiny. Neopakovatelná směsice melodie, tvrdosti, syrové atmosféry a překrásných textů působila a působí jako podivné zjevení uprostřed hromady plagiátorských a „pravověrných“ pokusů křísit mistry buď dávno mrtvé nebo prostě a jednoduše nedostižné. O nic z toho EVERGREY neusilovali. Proklestili si žánrovým křoviskem cestu kamsi na hranici power metalu, gothic metalu a pokrokového progu. Jak těžké bývá na takový klenot navazovat, snad ani nemusím zdůrazňovat…

K zdárnému proniknutí do hlubin alba Recreation Day je zapotřebí uvědomit si, že předchozí řadovka je neopakovatelná se vším, co k tomu patří. Jakoby jeho tvůrci chtěli pokorně uznat jedinečnost svého veledíla, opatrně couvli o pár krůčků zpět a nahráli materiál, který je geneticky bližší spíš albu Solitude-Dominance-Tragedy. Už z toho popudu je možné novinku kritizovat… Jen nevím, komu to vlastně prospěje.

Přesto je inspirace Hledáním pravdy velmi dobře patrná téměř v každé skladbě. Působivá souhra krkolomných melodických motivů, přímočarých riffů a chytře „podsunutých“ klávesových ploch s expresivním chraplákem Toma Englunda funguje především v titulní palbě „The Great Deceiver“, která si v ničem nezadá s “Watching The Skies“ z alba předchozího. Stejně tak jednoduché, ale hluboce pocitové refrény vláčnější „End Of Your Days“, chytlavé titulní záležitosti či singlové polobalady „I´m Sorry“ génia tvůrců nezapřou. Nehledejte v tom žádnou složitou magii, komplexní propletence mnohohlasů, křiklavou vatu bombastických aranží… Střídmost je druhé jméno EVERGREY. Čím střídmější, tím působivější. Tam, kde je jiným zapotřebí spousty doprovodných nástrojů a hostů ze široka i z daleka, si švédští melancholici vystačí zcela s vlastními nápady a s hluboce prožitým projevem vokalisty.

Nutno ale přiznat, že novinka je zkrátka a dobře o něco méně střídmá nežli její starší sourozenec. Některé skladby jsou prošpikovány klávesovými přízdobami, které dovedně maskují výpadky invence. Písním „Visions“ a „Blinded“ povážlivě chybí výraznější nosný nápad, hudebníkům se jejich řemeslo tak trochu drolí pod rukama a nic nepomůže ani návrat ke ‚gothic like‘ klávesovým cingrlatům, jaké známe ze Solitude-Dominance-Tragedy (mnohem přesvědčivější využití ‚gothic soundu‘ představuje song „As I Lie Here Bleeding“). Jenže – stále je tu výrazný a sebejistý „vládce“ Englund. A hlavně – stále jsou tu silné a brilantně vystavěné kousky „Darkest Hour“ a „Unforgivable Sin“, stále je tu geniální baladická říkanka „Madness Caught Another Victim“ a stále je tu jeden nezanedbatelný fakt. Totiž – i to, o čem zde pojednávám jako o slabších článcích desky, by pro většinu stylově spřízněných hudebníků znamenalo velké navštívení múzou. Jenže v sousedství klenotu In Search Of Truth se i dobré jeví „pouze“ lehce nadprůměrným.

Album Recreation Day je o třídu lepší než Solitude-Dominance-Tragedy a o neurčitý kus slabší než řadovka předchozí. Z toho vyplývá, že se jedná o parádní desku, která nesmí uniknout nikomu, kdo má rád depresivní vigilie v doprovodu kvalitní hudby. Kdo má rád něco víc než účelné instrumentální onanie, kdo se rád do hudby noří jako do lázně, aby vyšel duševně očištěn. S EVERGREY to jde jako s málokterou jinou kapelou, proto tedy náznaky rozpačitosti (rád) nechávám dřímat v příšeří…