OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po melancholickú, sladkobôľne sychravú metalovú romantiku sa zvyklo chodiť na sever, dosť vzdialený sever, to ste od Helsinki až po laponské končiny mohli ísť vyslovene na istotu. Myslím, že v tomto sa nezmenilo nič, nie že by som držal prst na tepe fínskeho gothic-, atmospheric- a podobného metalu, ale o nejakej kríze v tomto odvetví tamojšieho kovotepectva nepočuť. Tu u nás na Slovensku zase už nejaký čas máme šťastie v tom, že až tak ďaleko na sever chodiť nemusíme.
Neviem, ako sú na tom v Sabinove s jazerami, veľkou spotrebou vodky bez veľkého rečnenia okolo a s častými dobrovoľnými odchodmi zo života, v lete som tadiaľ išiel a nevidel som z toho nič. Na to, aby tam vznikla veľmi fínska hudba, zrejme takéto regionálne svojrázy nepotrebujú. Históriu i tvorbu tamojších GLOOM som načrtol v recenzii na predošlý album, teraz sa pozriem na aktuálny tretí, vydaný začiatkom apríla tohto roku.
Čo je teda u GLOOM po troch rokoch nového? Úprimne, najviac asi to, že skupina migrovala od Metal Age Productions ku Slovak Metal Army, čo je odhadom tridsať kilometrov. Takéto veci sa stávajú po celom metalovom svete, umelcom vždy treba držať palce a zamerať sa na to, čo s čím na novinke prišli A aj keď sa u GLOOM prekvapenia nedočkáme, po hudobnej stránke toho ponúkajú celkom dosť. Deväť nových skladieb, pričom tretia v poradí „Bleed In My Arms“ je coverom od – aké šokujúce! – fínskych titanov melanchólie SENTENCED. (Kapela takéhoto štýlového zamerania bude asi sotva prevzatou kompozíciou ctiť IMPETIGO, všakže.)
Predošlý album ma bavil a „Awaken“ na tom nie je inak. Že GLOOM dávajú prednosť hlasu srdca pred úsilím o originalitu v tomto prípade nech berie čert. V takom death metale máme v súčasnosti „švédske“ spolky od Čiech cez Nemecko až po USA a Austráliu, Slovensko si jednu „fínsku“ bandu dovoliť môže. Rado Priputen so spoluhráčmi tvorí veľmi uveriteľný a chytľavý melodický atmosférický metal, ktorý má bližšie ku gotickému rocku než k doom/death fúziám. Vo výsledku je to celé „fínske“ tak, že si môžu zažiadať o tamojšie občianstvo, ale skladby sú napriek všetkému smútku, bolesti, utrpení lásky a konečnosti smrti v textoch svižné, ľahké a príjemné.
V prospech GLOOM hrá zmysel pre štýl, hudobnícke a skladateľské umenie a aranžérske nápady. Gitary sú často sprevádzané klavírom, k slovu sa dostanú aj iné orchestrácie a spev je osvedčenou žánrovou klasikou. Vokály sú niekedy navrstvené – hlavný melodický, k nemu hlbší recitatív a ešte ženský v podaní hosťujúcej speváčky. Niekedy v „zbore“, inokedy v duete, podľa toho, čo si ktorý text vyžaduje. Darí sa tu takisto držať v symbióze „pesničkovosť“ a zároveň metalová košatosť. Na „Awaken“ je aj melanchólia, aj vzdušnosť, a zároveň priestor dostáva vášeň. Za novátorstvo album do dejín nevstúpi, nie je ani poslucháčsky náročný, naopak, skladby idú do ucha na prvý šup. Napriek tomu nejde o nahrávku, ktorú po troch vypočutiach založíte, lebo už nemá čo ponúknuť.
Minule to síce bolo o pol bodu viac, to však neznamená, že by teraz niečo bolo horšie. Akurát že GLOOM na novinke začali tam, kde pred troma rokmi skončili.
7 / 10
Radoslav Priputen
- bicie
Igor Tinák
- gitary
Martin Pazdera
- vokály
Miroslav Maľcovský
- basgitara
1. Feel the Pain
2. Everything Ends
3. Bleed in My Arms (Sentenced cover)
4. Fragments of Life
5. Broken
6. Hollow
7. Lovecry
8. Epilogue
9. Noose
Vydáno: 2020
Vydavatel: Slovak Metal Army
Stopáž: 44:21
Fakt ma ten album bavi
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.