Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Indonézia bola vyše tristo rokov holandskou kolóniou a aktuálne, ako sa zdá, naťahuje ruky po BDM bandách z krajiny veterných mlynov, tulipánov, drevákov a podobného sortimentu. Minule jakartskí Brutal Mind pustili do sveta DISAVOWED, teraz ARSEBREED, obe kapely prichádzajú s novými albumami po 13, resp. 15 rokoch, náhoda? A poďme ďalej, k zostave. Daniel van der Broek (basgitara), Marco Pranger (gitary), Robbe K (vokály), Joel Sta (vokály) sú členovia DISAVOWED, terajší či bývalí, „kam až to siaha?!“ Bicie na novinku nahral Romain Goulon, teda na mnohých miestach pôsobiaca kapacita extrémne metalového bubnovania. (Z jeho najnovších hosťovských prác môžem dať do pozornosti napríklad debut slovinských MEPHISTOPHELIAN.) A Joel má v zátvorke aj „ex-PYAEMIA“, čo myslíte, ako bude?
Povedal by som, že výborne. Desať skladieb za pol hodiny a extratriedny brutálny death metal. Ak si ešte pamätáte prvotinu „Munching The Rotten“ (2005, Neurotic Records), ARSEBREED nadviazali na prístup k žánru, aký zaujali tam. Pochopiteľne sú v ňom o kus ďalej, hráčsky, skladateľsky i zvukovo. Mohlo by sa tu vnucovať prirovnanie k DISAVOWED, ale „Butoh“ nie je „B-stranou“ albumu „Revocation Of The Fallen“. Ten je svojím spôsobom technicky rozviatejší, aranžérsky košatejší a atmosférickejší. Viac na ňom počuť odkaz iných starých klasikov. Tam, kde súčasní DISAVOWED strúhajú poklonu „kanibalom“, si ARSEBREED spomínajú na to, ako sa dusilo na Long Islande. (Podobne ako kedysi PYAEMIA, spiaci možno už aj spánkom večným.) „Butoh“ je samozrejme technicky vypracovaná, ale hlavne natlakovaná a priamočiara nálož viac o brutálnej podstate subžánru, sofistikované drvenie bez väčších šancí na vydýchnutie. Náklepové tempá so šťavnatými riffmi, zvoniacou basou, nenápadnými, ale funkčnými gitarovými „ozdobami“ a monštruóznym duelom dvoch zverských vokálov, growlu a „výlevky“. Nemilosrdné, zároveň živé a temným vyznením trochu pripomínajúce ponuré barbarské začiatky DEEDS OF FLESH. Výborný príklad čistého, vyzretého a zároveň ničivého BDM. (Ktorému podľa toho, čo v záverečnej „Insanity“ zaznie cca od 1:20, nie je cudzí ani občasný úlet k hudobnému srandovaniu.)
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.
Žádné johoho a rum. Vodní živel, to je tma, zima, utrpení. A tahle francouzská úderka nemrtvých námořníků to dobře ví. Proto drhne agresivní melancholický meloblack, který rázně komanduje kapitánka Adsagsona a její průrazný ječák. Valí to tvrdě jak vlny!
Druhý díl trilogie těchto Švédů je ukázkou silného prog metalu bez kompromisů. Jede se většinou s pořádnou razancí a v tempu, ale nechybí ani odlehčené pasáže. A jelikož provedení je bez chyby, včetně parádního vokálu, výsledek více než příjemný.
Klasický, ryzí a slušně nabroušený heavy/thrash metal jako z dob dávno minulých. Od Portugalců IN CHAOS se nedočkáme inovací, ale ani kompromisů. Velmi dobré retro album a vůbec nevadí, že pánové mají moc rádi METALLICU.
Návrat do starých časů švédského melodického death metalu mi v podání SARCASM připomněl okouzlení, které jsem svého času prožíval u desek SACRILEGE. Ale inspirací je zde více. Pohlazení na duši pro pamětníka deathmetalových devadesátek.
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali i CARCASS. Vydařená deska.