Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Den, na který jsme čekali dvacet let. A stejně jsme se nedočkali nebo alespoň tedy ne zcela. Na počátku měsíce vyšel první akt k Baldurs Gate 3, hře, jejíž dva předchozí díly se staly kultem. I když jde jen o předkrm a předběžný přístup ke hře, která má zveřejněný jen první akt, tak se za něj platí 60 Euro. Proto mi přijde fér i předběžný přístup v tomto případě plnohodnotně zhodnotit.
Z traileru, který byl jedním z nejlépe zpracovaných herních videí počátku letošního roku, jsme se dozvěděli, že na scénu světa Baldurs Gate výrazně vstupuje rasa Illithidů, podivných bytostí svým tvarem ne nepodobných lovecraftovskému CTHULHU. Ostatní rasy infikují zvláštním parazitem, co z nich pravděpodobně udělá další Illithidy. A to se zdá být i vaším osudem. Příběh začíná na palubě poškozené illithidské vzdušné lodi, která se v plamenech řítí neznámo kam.
Vy se probíráte mezi troskami a začínáte zkoumat okolí. Postupně si můžete ke své postavě přidružit partu dalších lidí, jež přežili havárii. S nimi sdílíte dvě věci. Tou první je illithidský parazit v hlavě a tou druhou touha se ho zbavit. Motivace je tedy jasná. Vaše ne zcela kompatibilní skupina dobrodruhů tak musí táhnout za jeden provaz.
Než začnete hrát vlastní hru, je zapotřebí si v generátoru postav vytvořit svoji figuru. Ve hře ještě nejsou všechna povolání, ale je tu dost těch základních, takže pokud nejste příliš vybíraví, rozhodně máte možnost vytvořit si postavu, která vám bude blízká. V tomto ohledu se sluší zmínit, že tvorba postavy je velmi příjemnou záležitostí, ve které si krom velmi široké palety ras a vzhledových parametrů, jako je barva očí, typ účesu, tetování, volíte i to, z jakého prostředí pocházíte nebo jaký typ bytostí vás přitahuje. Mnoho z toho pak sehrává svoji určitou roli při hře. Některé dialogové možnosti v rozhovorech se vám odemknou na základě rasy nebo povolání.
U BALDUR’S GATE se dopředu vědělo, že bude v co nejvyšší míře respektovat pravidla AD&D páté edice, ale to první, co mě téměř až zaskočilo, bylo, jak moc se podle těchto pravidel jede. Virtuální kostkou se hází skoro neustále a vy tajíte dech, jestli se na vás usměje štěstí. V tomto ohledu jsem asi nezažil hru, která by lépe překreslila „Dračí doupě“ do počítačové varianty. Náhoda sehrává významnou roli v rozhovorech i soubojích a samozřejmě ji můžete ovlivnit mnoha faktory.
Když jsem zmínil souboje, ty jsou oproti předchozím dílům Baldurs Gate ryze tahové a je to jeden z hlavních důvodů, proč projití počáteční kapitoly některým trvá i více jak třicet hodin ("speedrun" rekordy jsou pod šest minut) . V soubojích se díky tomu dá opravdu taktizovat a například velmi účelně používat terén. Je obrovským rozdílem, pokud se při útoku nacházíte na vyvýšeném místě nebo naopak, a často to bývá i rozhodující faktor. Když jsem s třemi dalšími lidmi porovnával průchod, tak všechny tři průchody hrou byly jiné a závisely na rozhodnutích, které jste buďto učinili nebo vám v nich přálo/nepřálo štěstí.
Mapa, na které se první akt odehrává, vlastně není moc velká, ale je přímo nabouchaná příběhovými aktivitami, které opět skvěle simulují klasický „stolní dračák“. Postavy mezi sebou mají interakce a jejich chování ovlivňuje vaše rozhodnutí, vedlejší mise nejsou jen do počtu, ale někdo si dal práci se scénářem.
Grafika není žádná revoluce, ale dá se říci, že je pěkná a obsahuje spoustu hezkých nápadů. Občas vás naštve kamera, jež není z nejchytřejších, ale to jde přežít. Jsou tu však citelné nedodělky a bugy, ať už to, že vaše postava nehýbe ústy, když mluví, nebo to, že některá příběhová videa jsou ještě under construction.
Když trochu přivřu oči nad bugy, které dokážu pochopit u hry, která má vyjít až za nějaký rok, tak tu máme hru co bude velmi důstojně navazovat na legendární jedničku a dvojku z dílny BioWare. Hráčské stařešiny a hardcore fanoušky "dungeons&dragons" potěší svojí zarputilostí v tom, jak důsledně hájí pravidla, a pro ostatní možná bude určitou zkouškou trpělivosti.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.