Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Den, na který jsme čekali dvacet let. A stejně jsme se nedočkali nebo alespoň tedy ne zcela. Na počátku měsíce vyšel první akt k Baldurs Gate 3, hře, jejíž dva předchozí díly se staly kultem. I když jde jen o předkrm a předběžný přístup ke hře, která má zveřejněný jen první akt, tak se za něj platí 60 Euro. Proto mi přijde fér i předběžný přístup v tomto případě plnohodnotně zhodnotit.
Z traileru, který byl jedním z nejlépe zpracovaných herních videí počátku letošního roku, jsme se dozvěděli, že na scénu světa Baldurs Gate výrazně vstupuje rasa Illithidů, podivných bytostí svým tvarem ne nepodobných lovecraftovskému CTHULHU. Ostatní rasy infikují zvláštním parazitem, co z nich pravděpodobně udělá další Illithidy. A to se zdá být i vaším osudem. Příběh začíná na palubě poškozené illithidské vzdušné lodi, která se v plamenech řítí neznámo kam.
Vy se probíráte mezi troskami a začínáte zkoumat okolí. Postupně si můžete ke své postavě přidružit partu dalších lidí, jež přežili havárii. S nimi sdílíte dvě věci. Tou první je illithidský parazit v hlavě a tou druhou touha se ho zbavit. Motivace je tedy jasná. Vaše ne zcela kompatibilní skupina dobrodruhů tak musí táhnout za jeden provaz.
Než začnete hrát vlastní hru, je zapotřebí si v generátoru postav vytvořit svoji figuru. Ve hře ještě nejsou všechna povolání, ale je tu dost těch základních, takže pokud nejste příliš vybíraví, rozhodně máte možnost vytvořit si postavu, která vám bude blízká. V tomto ohledu se sluší zmínit, že tvorba postavy je velmi příjemnou záležitostí, ve které si krom velmi široké palety ras a vzhledových parametrů, jako je barva očí, typ účesu, tetování, volíte i to, z jakého prostředí pocházíte nebo jaký typ bytostí vás přitahuje. Mnoho z toho pak sehrává svoji určitou roli při hře. Některé dialogové možnosti v rozhovorech se vám odemknou na základě rasy nebo povolání.
U BALDUR’S GATE se dopředu vědělo, že bude v co nejvyšší míře respektovat pravidla AD&D páté edice, ale to první, co mě téměř až zaskočilo, bylo, jak moc se podle těchto pravidel jede. Virtuální kostkou se hází skoro neustále a vy tajíte dech, jestli se na vás usměje štěstí. V tomto ohledu jsem asi nezažil hru, která by lépe překreslila „Dračí doupě“ do počítačové varianty. Náhoda sehrává významnou roli v rozhovorech i soubojích a samozřejmě ji můžete ovlivnit mnoha faktory.
Když jsem zmínil souboje, ty jsou oproti předchozím dílům Baldurs Gate ryze tahové a je to jeden z hlavních důvodů, proč projití počáteční kapitoly některým trvá i více jak třicet hodin ("speedrun" rekordy jsou pod šest minut) . V soubojích se díky tomu dá opravdu taktizovat a například velmi účelně používat terén. Je obrovským rozdílem, pokud se při útoku nacházíte na vyvýšeném místě nebo naopak, a často to bývá i rozhodující faktor. Když jsem s třemi dalšími lidmi porovnával průchod, tak všechny tři průchody hrou byly jiné a závisely na rozhodnutích, které jste buďto učinili nebo vám v nich přálo/nepřálo štěstí.
Mapa, na které se první akt odehrává, vlastně není moc velká, ale je přímo nabouchaná příběhovými aktivitami, které opět skvěle simulují klasický „stolní dračák“. Postavy mezi sebou mají interakce a jejich chování ovlivňuje vaše rozhodnutí, vedlejší mise nejsou jen do počtu, ale někdo si dal práci se scénářem.
Grafika není žádná revoluce, ale dá se říci, že je pěkná a obsahuje spoustu hezkých nápadů. Občas vás naštve kamera, jež není z nejchytřejších, ale to jde přežít. Jsou tu však citelné nedodělky a bugy, ať už to, že vaše postava nehýbe ústy, když mluví, nebo to, že některá příběhová videa jsou ještě under construction.
Když trochu přivřu oči nad bugy, které dokážu pochopit u hry, která má vyjít až za nějaký rok, tak tu máme hru co bude velmi důstojně navazovat na legendární jedničku a dvojku z dílny BioWare. Hráčské stařešiny a hardcore fanoušky "dungeons&dragons" potěší svojí zarputilostí v tom, jak důsledně hájí pravidla, a pro ostatní možná bude určitou zkouškou trpělivosti.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.