Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedným z osobitejších zjavov na rodiacej sa mladej českej metalovej scéne začiatku 90. rokov boli SEBASTIAN, ktorí sa u pamätníkov zapísali hlavne debutovým albumom „Snÿ o Marii“ (1992). Na ňom je zaznamenaný chytľavý, občas psycho ladený mix thrash metalu a hard coru. Kapela vydala ešte jeden (1994), poslednou nahrávkou je EP spred deviatich rokov a oficiálne neskončila, aj keď je prinajmenšom neaktívna. Vokalista Dan Friml sa od roku 2012 venuje spolku s názvom MEAN MESSIAH, pôvodne ako hráč na všetky nástroje, dnes ako spevák, gitarista, basák a klávesista. Zostavu dopĺňajú bubeník Jiří Willander a basgitarista David Gabriel. Medzi Litoměřicami a Prahou pendlujúce trio po albume „Hell“ (2013) a EP „Let Us Pray“ (2016) v máji tohto roku vydalo dlhohrajúcu dvojku „Divine Technology“ u Slovak Metal Army.
Hoci MEAN MESSIAH mimo osoby hlavného protagonistu styčné body so SEBASTIAN nemajú, experimentálneho ducha či aspoň chuť kráčať menej tradičnými metalovými cestami im uprieť nemožno. Sedem skladieb na novinke možno zaškatuľkovať ako industriálne ladený thrash metal s občasnými úskokmi k death či melodickému metalu. Základ tvoria strojové marše bicích s kobercami kopákov, ktoré mne osobne trochu pripomínajú FEAR FACTORY po ich stočení kormidla od death metalu k mainstreamovejšej prezentácii razantného kovotepectva („Demanufacture“ a potom), prípadne aj dávny 90-kový „all star“ projekt VOODOOCULT. Nadstavbou ostrejších temp sú chladné, sekané gitarové riffy a väčšinou extrémnejšie podané, prípadne skandované vokály. Ale tak, ako MEAN MESSIAH poskytujú dostatočný priestor takisto variabilite i ľahkej, často skoro éterickej melodike, je tu miesto i pre klasickejší spev. Ostré, agresívne, skôr industriálne momenty sa plynulo striedajú s uvoľnenými a príjemným osviežením sú atmosférické, až post-rockové či post-metalové náladové vsuvky. Z koncepcie albumu sa trochu vymyká záverečná „Za světlem“, ktorá vďaka spevu v češtine (inak je album otextovaný po anglicky) pripomína skladbu, akú by mohli vystrihnúť aj INSANIA. Celkovo hodnotím kladne, nie je to nejaká moja krvná skupina, ale hudobnícky na úrovni, zvukovo tiež žiadna garáž a momenty, ktoré celok vytiahnu nad všeobecný priemer, sa nájdu.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!