Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedným z osobitejších zjavov na rodiacej sa mladej českej metalovej scéne začiatku 90. rokov boli SEBASTIAN, ktorí sa u pamätníkov zapísali hlavne debutovým albumom „Snÿ o Marii“ (1992). Na ňom je zaznamenaný chytľavý, občas psycho ladený mix thrash metalu a hard coru. Kapela vydala ešte jeden (1994), poslednou nahrávkou je EP spred deviatich rokov a oficiálne neskončila, aj keď je prinajmenšom neaktívna. Vokalista Dan Friml sa od roku 2012 venuje spolku s názvom MEAN MESSIAH, pôvodne ako hráč na všetky nástroje, dnes ako spevák, gitarista, basák a klávesista. Zostavu dopĺňajú bubeník Jiří Willander a basgitarista David Gabriel. Medzi Litoměřicami a Prahou pendlujúce trio po albume „Hell“ (2013) a EP „Let Us Pray“ (2016) v máji tohto roku vydalo dlhohrajúcu dvojku „Divine Technology“ u Slovak Metal Army.
Hoci MEAN MESSIAH mimo osoby hlavného protagonistu styčné body so SEBASTIAN nemajú, experimentálneho ducha či aspoň chuť kráčať menej tradičnými metalovými cestami im uprieť nemožno. Sedem skladieb na novinke možno zaškatuľkovať ako industriálne ladený thrash metal s občasnými úskokmi k death či melodickému metalu. Základ tvoria strojové marše bicích s kobercami kopákov, ktoré mne osobne trochu pripomínajú FEAR FACTORY po ich stočení kormidla od death metalu k mainstreamovejšej prezentácii razantného kovotepectva („Demanufacture“ a potom), prípadne aj dávny 90-kový „all star“ projekt VOODOOCULT. Nadstavbou ostrejších temp sú chladné, sekané gitarové riffy a väčšinou extrémnejšie podané, prípadne skandované vokály. Ale tak, ako MEAN MESSIAH poskytujú dostatočný priestor takisto variabilite i ľahkej, často skoro éterickej melodike, je tu miesto i pre klasickejší spev. Ostré, agresívne, skôr industriálne momenty sa plynulo striedajú s uvoľnenými a príjemným osviežením sú atmosférické, až post-rockové či post-metalové náladové vsuvky. Z koncepcie albumu sa trochu vymyká záverečná „Za světlem“, ktorá vďaka spevu v češtine (inak je album otextovaný po anglicky) pripomína skladbu, akú by mohli vystrihnúť aj INSANIA. Celkovo hodnotím kladne, nie je to nejaká moja krvná skupina, ale hudobnícky na úrovni, zvukovo tiež žiadna garáž a momenty, ktoré celok vytiahnu nad všeobecný priemer, sa nájdu.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.