Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V prípade tejto kapely máme naozaj dočinenia s „novopríchodzími“ na scénu. MIEA sa dali dokopy v Prahe v roku 2017 a odvtedy stihli vydať už dva albumy. Ten prvý, „*To Walk Around“ z roku 2019, vyšiel vlastným nákladom ako 50-kusová limitovaná edícia, o tohtoročnú dvojku sa však postaral Ďuro Haríň a jeho SMA. Album vyšiel v lete, zložila a nahrala ho zostava Šimon Kdýr bicie, Miki Hank gitary, vokály a klávesy, Dominik Lenart sólová gitara a Kamil Oravec basa. Za zmienku stojí, že MIEA sú traja Slováci a jeden Čech, takže mi to začína pripomínať príbeh hudobníkov, ktorí si povedali, že sa pokúsia preraziť rovno z Prahy, bárs práve tam to bude o oveľa väčšej konkurencii.
Rozhodne tam však nevyrazili nejaké hudobnícke nemehlá, šanca tu teda je. Sedem skladieb na „Chaos And Perfections“ prináša presvedčivé muzikantstvo, zručné komponovanie, precízne a zároveň precítené hranie, srdce pre klasické hardrockové postupy i cit pre ich oživenie v súčasnom svete. MIEA sa zameriavajú na nálady a pocity, pracujú s uvoľnenou melodikou, veľkou dávkou vzdušnej melanchólie a hneď nato dokážu zostra pritlačiť na pílu. Sedemdesiatkový tvrdý i progresívny rock tu plynie v symbióze s grungeom, stonerom a na niektorých miestach dokáže na moment vyslovene tvrdo a metalovo udrieť („Your Priest Can’t Heal Me“). Vzápätí sa preklopí do hravých momentov, aby o chvíľku znel majestátne a vznosne klasicky doomovo, až tým vyvolá spomienku na dávne albumy CANDLEMASS. Šikovné kombinovanie viacerých žánrov a zároveň kompaktnosť kompozícií je tu jednou zo silných stránok, pozitívne hodnotím aj dobrý spev v angličtine. Predsa len je to hudba cieliaca na širšie než len domáce publikum a konkurencieschopná určite je. Navyše – ale to už sme v rovine skôr utopickej – by to, čo MIEA ponúkajú, bolo aj výborne hrateľné v tých domácich rádiách, ktoré o sebe s obľubou tvrdia „rockovej muzike rozhodne dávame priestor“. Takisto by som si tieto skladby vedel predstaviť aj vo filme zo žánru Samotárov a podobných.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!