Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V prípade tejto kapely máme naozaj dočinenia s „novopríchodzími“ na scénu. MIEA sa dali dokopy v Prahe v roku 2017 a odvtedy stihli vydať už dva albumy. Ten prvý, „*To Walk Around“ z roku 2019, vyšiel vlastným nákladom ako 50-kusová limitovaná edícia, o tohtoročnú dvojku sa však postaral Ďuro Haríň a jeho SMA. Album vyšiel v lete, zložila a nahrala ho zostava Šimon Kdýr bicie, Miki Hank gitary, vokály a klávesy, Dominik Lenart sólová gitara a Kamil Oravec basa. Za zmienku stojí, že MIEA sú traja Slováci a jeden Čech, takže mi to začína pripomínať príbeh hudobníkov, ktorí si povedali, že sa pokúsia preraziť rovno z Prahy, bárs práve tam to bude o oveľa väčšej konkurencii.
Rozhodne tam však nevyrazili nejaké hudobnícke nemehlá, šanca tu teda je. Sedem skladieb na „Chaos And Perfections“ prináša presvedčivé muzikantstvo, zručné komponovanie, precízne a zároveň precítené hranie, srdce pre klasické hardrockové postupy i cit pre ich oživenie v súčasnom svete. MIEA sa zameriavajú na nálady a pocity, pracujú s uvoľnenou melodikou, veľkou dávkou vzdušnej melanchólie a hneď nato dokážu zostra pritlačiť na pílu. Sedemdesiatkový tvrdý i progresívny rock tu plynie v symbióze s grungeom, stonerom a na niektorých miestach dokáže na moment vyslovene tvrdo a metalovo udrieť („Your Priest Can’t Heal Me“). Vzápätí sa preklopí do hravých momentov, aby o chvíľku znel majestátne a vznosne klasicky doomovo, až tým vyvolá spomienku na dávne albumy CANDLEMASS. Šikovné kombinovanie viacerých žánrov a zároveň kompaktnosť kompozícií je tu jednou zo silných stránok, pozitívne hodnotím aj dobrý spev v angličtine. Predsa len je to hudba cieliaca na širšie než len domáce publikum a konkurencieschopná určite je. Navyše – ale to už sme v rovine skôr utopickej – by to, čo MIEA ponúkajú, bolo aj výborne hrateľné v tých domácich rádiách, ktoré o sebe s obľubou tvrdia „rockovej muzike rozhodne dávame priestor“. Takisto by som si tieto skladby vedel predstaviť aj vo filme zo žánru Samotárov a podobných.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.