Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V prípade tejto kapely máme naozaj dočinenia s „novopríchodzími“ na scénu. MIEA sa dali dokopy v Prahe v roku 2017 a odvtedy stihli vydať už dva albumy. Ten prvý, „*To Walk Around“ z roku 2019, vyšiel vlastným nákladom ako 50-kusová limitovaná edícia, o tohtoročnú dvojku sa však postaral Ďuro Haríň a jeho SMA. Album vyšiel v lete, zložila a nahrala ho zostava Šimon Kdýr bicie, Miki Hank gitary, vokály a klávesy, Dominik Lenart sólová gitara a Kamil Oravec basa. Za zmienku stojí, že MIEA sú traja Slováci a jeden Čech, takže mi to začína pripomínať príbeh hudobníkov, ktorí si povedali, že sa pokúsia preraziť rovno z Prahy, bárs práve tam to bude o oveľa väčšej konkurencii.
Rozhodne tam však nevyrazili nejaké hudobnícke nemehlá, šanca tu teda je. Sedem skladieb na „Chaos And Perfections“ prináša presvedčivé muzikantstvo, zručné komponovanie, precízne a zároveň precítené hranie, srdce pre klasické hardrockové postupy i cit pre ich oživenie v súčasnom svete. MIEA sa zameriavajú na nálady a pocity, pracujú s uvoľnenou melodikou, veľkou dávkou vzdušnej melanchólie a hneď nato dokážu zostra pritlačiť na pílu. Sedemdesiatkový tvrdý i progresívny rock tu plynie v symbióze s grungeom, stonerom a na niektorých miestach dokáže na moment vyslovene tvrdo a metalovo udrieť („Your Priest Can’t Heal Me“). Vzápätí sa preklopí do hravých momentov, aby o chvíľku znel majestátne a vznosne klasicky doomovo, až tým vyvolá spomienku na dávne albumy CANDLEMASS. Šikovné kombinovanie viacerých žánrov a zároveň kompaktnosť kompozícií je tu jednou zo silných stránok, pozitívne hodnotím aj dobrý spev v angličtine. Predsa len je to hudba cieliaca na širšie než len domáce publikum a konkurencieschopná určite je. Navyše – ale to už sme v rovine skôr utopickej – by to, čo MIEA ponúkajú, bolo aj výborne hrateľné v tých domácich rádiách, ktoré o sebe s obľubou tvrdia „rockovej muzike rozhodne dávame priestor“. Takisto by som si tieto skladby vedel predstaviť aj vo filme zo žánru Samotárov a podobných.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.