PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Moje nejoblíbenější kanadská kapela vyrůstající ze soutoku death metalu a grindcore je tu zase. Dokonce podesáté s albovým zářezem. Nepočítám tu nepřebernou záplavu EP, sedmipalců, splitek a výběrovek. Jejich šedá deska příkladným způsobem prezentuje spojení hráčky skvěle vybavených hudebníků, kteří dokáží svými skladbami drtit i přinášet skvělé melodie.
Na aktuální desce se často prolínají krátké špinavé klepačky koketující s noisem s mnohem rozsáhlejšími skladbami, ve kterých vynikne talent napsat skvělé melodické postupy. Právě ty do sebe skloubené kontrasty na „Pleine Noirceur“ miluji. Po nepřehledném rezavém turbobuldozeru „Ailleurs“ přichází titulní píseň, která rozehrává epickou výpravnou hru kytar, do které se FUCK THE FACTS neštítí nastřílet rychlé útoky rytmičáků. Skladba tak i při pomalých kytarách má potřebný tlak, atmosféru i naléhavost.
Přitom jsem měl z desáté desky kanadských drtičů celkem obavu. Po minulé desce kapelu opustil baskytarista a zpěvák Marc Bourgon, který svým hlubokým hrdelním hlasem skvěle sekundoval zpěvačce Mel Mongeon. Nakonec se ukázalo, že FUCK THE FACTS tuto změnu bez problémů ustáli. Jediný člen původní sestavy, Topon Das, který táhne kapelu už od roku 1999, si opět vyzkoušel tvořit jen s jednou kytarou, protože po minulé desce vedle Marca mizí ze sestavy i kytarista Johnny Ibay, který s Marcem po odchodu z FUCK THE FACTS založil novou kapelu BLEEDING OUT. FUCK THE FACTS tak pokračují ve trojici, ale na hutnosti zvuku ani nápadech to znát není.
FUCKT THE FACTS na nové desce předkládají osekanější sestavu, ale materiál tím neutrpěl. I v trojici dokáží rozpoutat vichřici. „Pleine Noirceur“ je o chlup přímočařejší a přehlednější než jeho předchůdci, stále si ale zachovává to, co je pro FUCK THE FACTS typické. Tím je mistrné vyvážení toho nejextrémnějšího grindcorového chléva, death metalu, bažin a opravdu svérázných melodií.
Na pomezí death metalu a grindcore minulý rok nevyšla lepší deska.
8,5 / 10
1. Doubt, Fear, Neglect
2. Ailleurs
3. Pleine noirceur
4. Aube
5. Sans lumie`re
6. Sans racines
7. Everything I Love Is Ending
8. A Dying Light
9. Dropping
10. L'abandon
11. An Ending
12. _cide
Pleine Noirceu (2020)
Desire Will Rot (2015)
Die Miserable (2011)
Unnamed (EP) (2010)
Disgorge Mexico (2008)
Stigmata High-Five (2006)
Backstabber Etiquette (2003)
Escunta (2002)
Mullet Fever (2001)
Discoing The Dead (2001)
Vagina Dancer (2000)
Fuck The Facts (1999)
Vydáno: 2020
Vydavatel: Noise Salvation
Stopáž: 41:44
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.