Společný jmenovatel více aktivit. Tomáš hraje v BOOST a na denní chléb si vydělává v Day After records, Zdenda hraje v x bandech, ale většinu roku brázdí/brázdil Evropu s jinýma kapelama na tour, protože dělal pro Nomads of Prague, Filip ani Jizra nikde nehrají, ale o to víc dělají koncerty, festivaly a vydávají desky. Blanka hraje v ROSA PARKS a dalších kapelách a je jedním z pilířů klubu Futra v Orlové, Charlie hraje v DROM a dělá festival Ještědská Odysea a Profesor Ikebara hraje v LVMEN a dělá dramaturgii klubu Divadlo pod Lampou. Kazatel Petr je krom zpěvu v SAFENAT PANEACH stálicí Rádia Wave nejen v pořadu Špína.

Tomáš Malotín (BOOST, Day After)

2020 - pro většinu lidí to asi byl rok zpomalení a příležitost věnovat se věcem, na které normálně nemají čas (anebo ho prosedět u Netflixu). U mě to bylo přesně naopak, protože prodávám desky a tomuhle byznysu doba izolace nahrává, takže jsem v podstatě celý rok strávil v práci a lockdown se mě v tomhle ohledu vůbec nedotkl. Jako největší letošní pozitivum vnímám odloučení od lidí. Nejsem žádný misantrop, ale je fakt, že jsem si delší období bez společnosti jiných sapiensů dovedl užít. Na druhou stranu jsem měl a pořád mám koncertový absťák, takže jsem ve volných chvílích aspoň protáčel desky víc než kdy jindy.

A tohle jsem tam letos posílal nejvíc:

1) EXECUTIONER'S MASK - Despair Anthems. Nová gothic krev z Philadelphie. Ponurý post punk / synthwave v 80s tradici. Po hudební stránce nic nového pod sluncem, ale to pro mě není důležitý. Líbí se mi, že i přes tři dekády starý a prověřený postupy, deska spadá do současnosti. Hluboký krákající vokál, který místy připomíná gothic verzi Michaela Giry. Pro všechny, kdo mají rádi cokoliv mezi Cure (Pornography éra), Alaric a Christian Death.

2) UNIFORM - Shame. Poslední deska Uniform je třaskavá směs industrial metalu s hc punkovou rozbuškou. Důležitým stavebním prvkem ale u Uniform vždy byl a snad i zůstane zvuk. Noisové pozadí a špinavej sound, kterej je na téhle desce dotaženej k dokonalosti, jim vybudoval status jedné z nejosobitějších současných kapel na scéně. Atmosféra desky je zničující a odráží se v ní intenzita živých vystoupení. Nesmlouvavá, těžká a zároveň ostrá jako kosa na obalu.

3) BELL WITCH / AERIAL RUIN - Stygian Bough Volume I. U nahrávek Bell Witch jsem si vždy vybavil rčení "mrazí až na kost", protože u nich skutečně mrazí a zároveň se ta kost k funeral doomu hodí z principu nejvíc. Všechny desky Bell Witch jsou funebrácký hymny a právem největší kult žánru. Kolaborace s Aerial Ruin je obhajobou tohoto prvenství a zároveň posun trochu jiným směrem. Díky spojení s Erikem Moggridgem vznikla klidnější, ale o to více zádoomčivá a pro mě ještě více pohlcující nahrávka s mnohem širším obsazením akustických (folkových) a ambientních pasáží nebo rovnou celých skladeb. Hned úvodní devatenácti minutová skladba navozuje hlubokou, éterickou atmosféru, inspirovanou kde jinde než u Black Sabbath (Solitude). Ani zbytek desky nezaostává, naopak jde dál do Hádovy říše a stereotyp slova metal nechává v nedohlednu za sebou. Masterpiece!

4) DESIDERII MARGINIS - Departed. Dark ambient a neoclassical jsou směry, kam se v posledních několika letech vydávám hledat nové interprety nejčastěji. Desiderii Marginis byl společně s Raison d'être jedním z prvních objevů a díky nim jsem se postupně prokousal takřka celým katalogem kultovního labelu Cold Meat Industry. Krásný protipól ke konzumní hudbě, která se snaží nabídnout co nejvíce atraktivity a podnětů v co nejkratším čase. Nevím, co o desce mám napsat, tahle hudba se musí prožít. Jedinou podmínkou je umět poslouchat.

5) NULAJEDNANULANULA - Život je pomalá smrt. I když jsem emu nikdy nepropadl, Nuly mě baví od prvního poslechu. Už delší dobu pro mě jedna z nejsympatičtějších českých kapel a každým koncertem a deskou tenhle dojem umocňují. Přeju jim, ať zůstanou pořád stejný srdcaři.

Zdenda Frýba (DECULTIVATE, GEDALE, KLINGER, Nomads of Prague)

Rok 2020 mi dal strašně moc. Hlavně lekcí. Naučil mě, že nic není zaručený, ale taky že se nic nejí tak horký, jak se uvaří. Byl to sice šílenej rok, ale zároveň jsem se snad trochu naučil žít s tím, co mám a jakej jsem. O kulturu jsme přišli všichni. Koncertů bylo fakt málo. Mám dojem, že jsem byl jen na koncertech, kde jsem hrál. Po šesti letech jezdění tour s kapelama všech možnejch i nemožnejch žánrů to bylo vlastně dost divný. Takže nejen míň koncertů, ale i cestování a řešení průserů liknavejch promotérů. Fakt jsem zvědavej, kdy a jestli se to někdy vrátí do nám známýho módu a taky jestli letos bude Hájenka XI.
Vyzkoušel jsem si pár brigád a v létě se vrátil k tomu, co jsem studoval. Takže vlastně dobrý. Vlastně v každý situaci je důležitý, kým jste obklopení. Takže Vám, kterých se to týká, moc děkuju!

Hudba, co jsem poslouchal, vždycky odrážela aktuální rozpoložení, takže jsem si chvíli ulítnul na spanish love songs a českým popu 60. a 70. let minulýho století. Tak a teď vážně.

OF FEATHER AND BONE – Sulfuric disintegration (profound lore). Trio z Denveru. Hrávali punk, teď spíš death metal. Stačí? 

PRIMITIVE MAN – Immersion (Relapse). Heavy. Hodně. HEAVY a zlý. Hodně.

TÁBOR – Liebe (Stoned to death recs.). Úplně jinde. Mantry z jinýho světa.

KOMMAND – Terroscape (Maggot Stomp). Death metal, kde zpívá sympaťák z Hoax? Nitrožilně, prosím.

OČI VLKA – Demo (Caligari records). Black metal! Sudety produkují kvalitu a všimli si toho i ve státech. Nazi raus, verstehen Sie?

Prchal Filip (L'inphantile collective, Obscure production, Fekal party)

Rok 2020 si zlomyslně zažongloval s plány nás všech, jak uragán s osamocenou kadibudkou na návětrné straně. Ač to bude znít strašně, to že se to týká většiny z nás, nám dává zároveň i útěchu, že v tom nejsme sami.

Já sám jsem o práci zatím nepřišel, 60% mých kolegů ale bohužel ano a velmi mi chybí. Po finanční stránce to v této chvíli jakžtakž zvládám, ale je to vykoupené tím, že utrácím peníze našeho malého labelu, které jsem měl stranou na nové releasy a nákupy do distra, takže tam se ten negativní dopad projeví již velmi brzy. Nechci to ale vzdát, mám v plánu si najít ještě nějakou brigádu, stejně jako ostatní z kulturní branže.

Co mne ale opravdu děsí, tak to je distanční výuka dětí. Učitelé se snaží, to nemohu popřít, ale krom toho, že mi to připomíná australský seriál Skippy, kde se hlavní dětský hrdina učí přes radio, tak mám pocit, že klasickou výuku to nenahradí ani ze třetiny, ale mnohem horší je, že sleduji, jak náš starší dvanáctiletý syn pomalu přestává mít zájem o vídání svých spolužáků. To je smutné. Nechci, aby jeho jediným kamarádem byl jen nějaký vypelichaný klokan.

Oproti tomu, v rodinném kruhu teď trávíme více času, než jsme byli zvyklí, trochu jsem se bál ponorky, ale zatím se nám vyhýbá. Podnikáme výlety po okolí, podařilo se nám objevit nádherná místa o jejichž existenci jsme do začátku corony neměli ani páru. Rádi chodíme například k jednomu velkému poli, které nám svou rozlohou připomíná moře, nosíme si tam deku, něco k snědku a pití a díváme se zasněně do dáli. Evokuje nám to piknik někde v zátoce na pláži a my si tím dočasně simulujeme cestování a moře. Děti si hrají na poli, my ležíme s ženou na travičce, občas na ně jen tak pro své i jejich pobavení zavoláme: "kluci, nechoďte tak daleko do vody".

Nedávno jsme tam se syny pozorovali nějakého shrbeného pána s detektorem kovu a to bylo velmi zajímavé, asi hledal ponorky. A když je pole zorané, říkáme mu Hnědé moře, když tam vyroste kukuřice, je to Kukuřičné moře a až tam poroste řepka, bude to Babišovo moře.

Jinak jsem velmi rád, že se nám nakonec i v tomto náročném roce podařilo s L´inphantile Collective vydat domluvené tituly, CD a LP PERFECITIZEN a CD GRIDE, konečně přefotit merch a momentálně připravujeme úplně nový e-shop.

Kdybych to shrnul, tak rok 2020 mě definitivně přesvědčil, že na Světě je možné prakticky cokoliv, což zní hrozivě, ale zároveň to dává i krásnou naději.

V roce 2020 mě asi nejvíce mile překvapily tyto tituly:

1) PERFECITIZEN - Humanipulation
2) CONTRASTIC - Mamun
3) MEANTIME - Absent, In Recovery
4) TOTALITARIAN - Kulturkampf / Los Von Rom (EP)
5) FORCE OF HELL - Becoming the Yaga (demo)

Jiří Pospíšil (Kabinet Records, Kabinet Múz)

Rok 2020 byl ve znamení rozjetí našeho vydavatelství Kabinet Records, jehož snahou je zejména podporovat lokální kapely. Trochu nešťastně první titul (debutové LP Bare Escape) vyšel v den, kdy nastala první série zavření klubů. A to zavření s přestávkama panovalo celý rok a tak plánovací kalendář se stal největší noční můrou - napřed nenápadné přesouvání termínu o měsíce a teď už o roky. Stejně tak nečitelnost/nepředpovídatelnost příkazů a zákazů zase formovala naše skills až doslova k macgyverovské improvizaci. Neuvěřitelná podpora od kapel i příznivců a příznivkyň z celé republiky nám vlila naději a energii. Děkujeme za ni, moc si toho vážíme!

TOP5:
BE WELL - The Weight And The Cost
FVCK_KVLT - Zabijem Sa!
ULVER - Flowers of Evil
PROTOMARTYR - Ultimate Success Today
EMMA RUTH RUNDLE & THOU - May Our Chambers Be Full

Blanka Kissová (MARNE, ROSA PARKS, MISSMARPLE, klub Futra)

Rok 2020 mi vzal hlavně pohyb. Jsem zvyklá se v rámci práce i svého mimopracovního života stále někde pohybovat. Týdně jsem strávila mnoho času ve vlacích přesunem z místa A na místo B. Již pár let jsem uvažovala nad tím, jaké to pro mě bude, pokud se někdy tenhle můj životní styl změní. A potvrdilo se mi, že to nebude lehké. Pohyb mi chybí. Možnost být v jednom týdnu na několika různých místech mi chybí, i když jsou ta místa stále cyklicky stejná, jde prostě o to nebýt celý týden v jednom městě. Pohyb se pro mě pojí nejen s prací, ale také s výlety, koncerty, na kterých hrajeme, a nebo na něž jezdím. Ani po těch x-letech mě nepřestalo bavit jet kvůli dvaceti minutám hraní přes celou republiku, pokecat s lidmi, které jsem dlouho neviděla, vidět něco nového. Chybí mi poslouchání audioknih a hudby při koukání na ubíhající krajinu. A samozřejmě mi chybí aktivity kolem Futry – koncerty, možnost setkávání, a vlastně i možnost tam jen tak být. Uvědomila jsem si opět, jak moc je to místo a lidé kolem pro mě důležitým bodem v životě.

Jinak patřím k těm šťastnějším lidem, kterých se situace nedotkla pracovně ve smyslu ztráty pravidelného finančního příjmu. A taky patřím k těm šťastnějším lidem, kteří jsou rádi sami a neumí se nudit, takže v tomhle mě tenhle rok nijak zvlášť netrápil. Několika měsíční home-office pro mě znamenal být sama doma, často celé dny bez toho, aniž bych fyzicky kohokoliv potkala, krom tedy pár nutných návštěv obchodu. Ale tohle mě moc netrápilo, i když bylo samozřejmě skvělé vidět pak lidi naživo. Ale s lidmi, co znám, jsme vcelku často dělali různá online-setkání, takže to do jisté míry pro mě osobně naplňovalo nutnost sociálního kontaktu. A taky jsme na chvilku, v době největší nutnosti, otevřeli „šicí dílnu“ v odloučeném pracovišti sociální služby pod Futrou, takže jsem vlastně zas tak sama pořád nebyla. Ale mám partnera žijícího ve Velké Británii, který je občanem Velké Británie, takže tohle bylo náročné a rozhodně nám to vzalo několik společných dní.

Pokud bych si měla ještě odpovědět na otázku, co mi tento rok dal, tak určitě možnost zamyslet se nad tím, co je pro mě důležité po pracovní, osobní a volnočasové stránce, co mi opravdu v životě něco dává a chci tomu věnovat energii i nadále, co jsem vypustila, nebo postupně vypouštím. Ale on je to u mě proces, který nastartoval již před rokem 2020, avšak nutnost delšího zastavení mi dala prostor vzít některé aspekty více do hloubky. Jinak jsem viděla tolik seriálů, koncertních záznamů a videoklipů jako asi naposled v nácti ?? Jo, a taky jsme nahráli materiál na novou desku s ROSOU PARKS, máme roztočený materiál na nahrávku s MARNE a nazkoušený parádní set s MissMarple ?? a nějakým způsobem jsem se zvukově podílela na noisovém počinu se svým partnerem alias THEOWL.

Ok, pět TOP alb roku 2020 bude větší oříšek, ale zkusím to, s tím že tedy sorry za vše, co mě zrovna teď nepřišlo na mysl. Není to dle pořadí, to už bych asi fakt musela tvořit tabulky s několika proměnnými, sorry...

FAIM – Hollow Hope
SHADOW PEOPLE - Washing In Soap Opera
YURODIVY - Tell me when the party's over
IMPULSEALER – Collision
EMMA RUTH RUNDLE/THOU - May Our Chambers Be Full (protože jsem vždycky měla divný hudební vkus…)

Jiří Stich (DROM, Ještědská odysea)

Pro mě osobně je rok 2020 potvrzením toho, že jsme stále součástí koloběhu života a smrti a vzájemné provázanosti všeho živého na této planetě. Že nejsme Bohem vyvolení, ani jinak výjimeční. Že jsme stále součástí toho, co nazýváme divokou přírodou. A že s jejím koncem se v nezadržitelně přiblíží i konec náš. Přes všechny zázraky moderní vědy jsme a vždycky budeme jen tlupa ustrašených, spoře osrstěných opic, které se rozhodují a volí na základě svých emocí. Zatímco v hudbě jsou pro mě osobně emoce tou nejdůležitější ingrediencí, v reálném životě nám brání vidět pravou podstatu věci. Ucelený obraz, na který bychom se dokázali podívat s nadhledem a možností, že jej pochopíme na základě všech možných a dostupných dat.

Zatímco v životě jsem příznivcem liberálních hodnot, v hudbě začínám být striktně konzervativní. Novou hudbu vyhledávám méně a méně. Moje Top5 roku 2020 je proto tvořeno vesměs kapelami, které poslouchám již několik let a letos žádnou novou desku nemají nebo dokonce ani mít nemohou. Nováčkem na mém seznamu je australský grimeový šaman WOMBAT. Alespoň toho jsem pro sebe v roce 2020 objevil. Skladby jako Gassed Up či Black Sheep rozhodně doporučuju. Na dalších místech bez pořadí je svatá trojice NEUROSIS, AMENRA a FALL OF EFRAFA, kterou doplňuje nejlepší česká deska všech dob. Mondo od LVMEN.

František Klimt (LVMEN, Divadlo pod Lampou)

Rok 2020 mi vzal především podstatnou část práce, klubové koncerty, v létě práce na festivalech apod. a dal mi takovou facku, kterou jsem už nějakou dobu trochu očekával - že nebude všechno takhle na furt…zase k tomu přidal víc času s rodinou a ubral třeba na sociálních sítích, který jinak k práci dost potřebuju, to vůbec nebylo špatný… po novinkách jsem se moc nepídil, spíš sem poslouchal „klenoty albových archívů“, každopádně tyhle 4 desky můžu označit za majstrštyk, bez pořadí a bez prdele!

NAPALM DEATH - Throes of Joy in the Jaws of Defeatism
IDLES - Ultra Mono
POVODÍ OHŘE - Dva trámy na kříž
VOLE - Tohle není prdel

Petr Wágner (Rádio Wave, festival Meziprostor, SAFENAT PANEACH)

Rok 2020 mi hlavně sebral dvě seniorky, Ninu a Květu, se kterými jsem se pravidelně vídal jako farář. Skvělé ženy s hromadou zkušeností. Obě mi svým životním optimismem byly velkým příkladem a budou mi chybět. Vlastně mi přijde trapný mluvit o nějakých jiných ztrátách, s tím, že přijdete o spřízněný duše, se nic nedá srovnávat.... Ale dobře: možná mi ten rok taky sebral nějaké to živé hraní, jenže SAFENAT hrajou minimálně a na počet akcí nějakých očekávaných a následně zrušených akcí to zas tak hrozně nedopadlo. Moje hlavní poslechové koncertní zážitky se už řadu let koncentrují na Fluff Festu a na našem festivale Meziprostor. Vynechaný Fluffu mě mrzel, ale Meziprostor jsme v úplně šibeničním termínu a za různých omezení uspořádat zvládli a musím říct, že to bylo ještě hezčí než v dřívějších letech. Asi ta nesamozřejmost akce vymáčkla z většiny účinkujících, pořadatelů i návštěvníků to nejlepší. Snad ještě nikdy jsem se tak nezapojil do několika afterparty diskošek - to hovoří za vše.

A teď k těm deskám:

TÁBOR - Liebe. Netipoval jsem, že někdo po Jardovi Svobodovi z Trabandu zkusí postavit do středu svého zvuku lehce rozvrzané harmonium, nástroj evangelických (a někdy husitských) far. Dohromady mi to zní, jako by se LVMEN potkali s Janotou, což by se vlastně mohlo stát i doopravdy. Taky mi to dost připomíná starý Rale! Super.

BLACK TAR JESUS - Year Insane. Tomáše Kopáčka mám rád už od časů, kdy ho na koncerty vozil táta a všechny jeho hudební převleky jako Mon insomnie, Tempelhof, Peter Vitin a samozřejmě Black Tar Jesus na něj teprve čekaly. Tahle deska má všeho co Tomáš ovládá tak akorát - smutku, chladu, emocí i odtažitosti.

VOLE - Dej Bůh pěstí. Ta deska vyšla před loňskými Vánoci, ale já bych ji spíš u sebe zařadil do roku 2020. Patří do něj jako ideálně nasraný soundtrack, když bych tedy nechtěl mluvit o tom, že je ta placka zase o něco lepší a o něco dál než předešlé nahrávky těch rabiátů. A vypadá to, že s následující deskou to ti magoři ještě o kousek posunou.

DIIST/WEATER SHEEP EP split. Není úplně běžný (ani pro mě) vypichovat takovouhle, co do stopáže stručnou, nahrávku, ale pro mě setkání s Johnym a Mírou, potažmo aktivitami Learn Or Go Society, znamenalo velmi přesvědčivý svědectví o tom, že Tábor (zase, stále) žije a že tihle “mladší kluci” můžou v nejlepším slova smyslu vytřít zrak ještěrům scény. V roce 2021 čekám nejvíc od týhle party (plus se těším, až konečně vyjdou KURVY ČEŠI).

CRINGE PRINCE - Fraulein Stolz EP. FVCK CVLT vydal Zabijem sa!, to se mi hodně líbí, NÁSILNÍKOVA poslední nahrávka je taky super, ale chtěl jsem zmínit Cringe Prince, protože jsem vloni to jméno slyšel poprvý, doteď nevím kdo to je a přijde mi, že mám tím směrem nastražit uši. A zmiňuju tohle EP taky proto, že společnej track právě s Násilníkem (Take A Look) je banger jako hovado (navíc s hodně vtipným textem). Přinesu hadr na AVU, pustím jim Past, dostanu grant!