Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Před nedávnem jsem dostal otázku, jaká vánoční pohádka se mi líbila nejvíc. Za předminulý rok to byl zcela jistě "Klaus", letos jsem chvilku váhal, protože "Vlkochodci" není tak úplně vánoční pohádka, ačkoliv jsem ji přes Vánoce viděl poprvé. Po řemeslné stránce jde ale o nádherné originální dílo, které v současném světě animace nemá příliš srovnání. V posledních dnech jsem si oživil všechny filmy Tomma Moora a "Vlkochodce" bych se nebál v tom, jak střídají styly, přirovnat ke dva roky starému a cenami ověnčenému filmu Spider-Man: Paralelní světy.
Tomm Moore mě tu opět fascinoval animátorskou hravostí, jakou svým počinům propůjčuje. K řemeslu přistupuje zcela jinak, než ostatní animátoři. Nebojí se určité abstrakce a vždy pro ztvárnění využívá grafické prvky úzce související s tématem. U filosoficky zaměřeného filmu z blízkého východu "Kahlil Gibran's The Prophet" pracoval s typickými ornamentálními styly z regionu, u "Vlkochodců", odehrávajících se v Irsku, užívá folklorní motivy. Mění grafický přístup podle prostředí filmu i náladovosti. Jiný styl má například město a les.
Děj nás zavádí do středověkého irského města Kilkenny, kam malá Robyn přichází z Anglie se svým otcem, jenž v místní vojenské posádce zastává úlohu lovčího. Citelné napětí mezi místními a Angličany, kteří se snaží zemi řídit pevnou rukou, dělá z Robyn lehce osamělé dítě, které není součástí žádné místní dětské party. Kamarádku nachází v blízkém lese a není to ledajaká kamarádka. Divoká lesní holčička je součástí zvláštní rasy lidí, co se dokážou měnit ve vlky. Tady Moore na svůj příběh namotává folklór a mytologii země, což vlastně dělal i u svého nejúspěšnějšího filmu "Píseň Moře". Stejně jako u svých předchozích projektů do filmu dostává další citelné dimenze. Jednak má příběh zřetelnou enviromentální stránku a druhak se soustředí na určitý druh soucitu a porozumění. V tomto ohledu jsem si vzpomenul na některá díla Hajao Mijazakiho.
Ačkoliv základní kostra příběhu není nijak složitá, tak si drží napětí. A to i ve chvílích, kdy budete jasně vidět, kam děj směřuje a jak to celé musí skončit. Stejně jako ve svých ostatních filmech ale Tomm Moore dávkuje pozornému divákovi další, dospělejší vrstvy. Například zřejmě není náhodou to, kde se děj odehrává. Kilkenny mělo svoji zajímavou historickou úlohu v diskriminaci katolíků za doby Olivera Cromwella. Právě takové drobné střípky, spolu s jedinečným grafickým stylem a určitým druhem poselství, dělají z "Vlkochodců" trochu víc, než je jen pohádka pro děti.
Jak hodnotím jiné filmy od Cartoon Saloon:
The Secret of Kells (2010) - 7/10 The Prophet (2015) - 6,5/10 Song of the Sea (2015) - 8,5/10 The Breadwinner (2018) - 8/10
Irsko a vlkodlaci v originálním stylu. Víc, než jen pohádka pro děti.
8 / 10
DALŠÍ INFORMACE
Irsko / USA, 2020, 102 min
Režie: Tomm Moore Scénář: Will Collins Hudba: Bruno Coulais Hrají: Sean Bean, Honor Kneafsey, Simon McBurney, Maria Doyle Kennedy, Jon Kenny, Nora Twomey Producenti: Tomm Moore, Nora Twomey
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!