Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Možno ste to ešte nezachytili, ale v Nórsku majú od roku 2015 nového cisára. Ten prvý dnes akurát tak hráva exkluzívne spomienkové turné k výročiam svojich albumov a milovníci black metalu sa od neho už asi ničoho nového nedočkajú. KEISER z Levangeru však od roku 2016 stihli EP, štyri single, debutový album „The Succubus“ z roku 2017 a jeho nasledovníka, ktorý rady čiernych bezbožníkov pozdravil koncom novembra minulého roku. „Our Wretched Demise“ pripravili Geir Marvin Johansen (bicie, vokál), William Aamodt (gitary), Mikael Torseth (gitary a vokály) a Jon Einar Hektoen (basgitara). Páni dosť civilného vzhľadu a bez temných pseudonymov majú za sebou hranie vo viacerých BM spolkoch, z ktorých by ste mohli poznať FUNERAL HARVEST a POSTHUM, posledne menovaní hrali aj na Slovensku, tuším so SATYRICON.
Deväťskladbová nahrávka prináša čierny kov o dosť iný než hrali EMPEROR, nový cisár sa vyjadruje menej vzletne, vznešene a je celkovo prejavom zemitejší a priamočiarejší. Ale žiadne agro, KEISER tvoria melodický black metal, v ktorom nie je núdza o vzdušné atmosféry, ale ani o nespútanú agresiu a razantnú energiu. Blastbeatové pasáže sa o priestor delia s nekompromisnými pochodmi i pomalými partmi, v ktorých dominujú náladové vyhrávky. Počúvame tu ostré, úderné čierne kováčstvo ovplyvnené 90. rokmi so súčasným hutným a rezavým zvukom. Istou zvláštnosťou je, že neznie typicky nórsky, ale skôr eklekticky. Chladné strednotempové „marše“ pripomenú prvé albumy švajčiarskych SAMAEL, zatiaľ čo zvláštne vyhrávky vydolujú zo spomienok ďalšiu netypickú nórsku BM záležitosť EMANCER. V náklepoch ovenčených miestami dosť silnými melódiami dôjde na odkaz DISSECTION, obzvlášť vo „Far From Human“. Návratom až do 80. rokov je „Cannons Of War“, pričom na viacero rachotivých pôct starým BATHORY, CELTIC FROST a spol. natrafíte i v iných skladbách. Nechýba ani rozjímavá akustická gitarová inštrumentálka („The Fog“). Záverom albumu je titulná skladba, vyše desaťminútová rozsiahla kompozícia, zhrňujúca v zásade všetko, čo KEISER v black metale majú radi, a pre mňa osobne je album príjemným čiernym prekvapením v klasickom duchu.
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.
Album, které jde ve šlépějích dva roky starého „God's Country”, ale ve všech ohledech se mnou více rezonuje. Je o něco rychlejší, průraznější a kousavější. Přímá srážka stylu kapel jako DAUGHTERS, HARVEY MILK a třeba i ACID BATH.
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.